Zásada rychlosti trestního řízení vs. právo na obhajobu
Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Radim Obert a Mgr. Jana Semerádová
Ústavní soud České republiky ve svém nálezu ze dne 15. února 2022, sp. zn. III. ÚS 2934/21, zrušil usnesení obvodního státního zastupitelství, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta blanketní stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Důvodem pro zrušení napadeného usnesení byla skutečnost, že podle názoru soudu obvodní státní zastupitelství porušilo stěžovatelovo právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že obvodní státní zastupitelství nevyčkalo na doplnění jím podané blanketní stížnosti a ve věci předčasně rozhodlo, čímž zasáhlo do jeho práv. Stěžovatel poukázal především na to, že již při převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání požádal policejní orgán o umožnění nahlédnutí do spisu, jehož termín mu byl z personálních důvodů na straně policejního orgánu stanoven až na 15. den po převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatel proto ve své blanketní stížnosti avizoval, že stížnost odůvodní v přiměřené lhůtě po prostudování napadeného usnesení, po následné poradě se svým obhájcem a po prostudování trestního spisu. Obvodní státní zastupitelství ovšem stížnost ještě před plánovaným termínem nahlédnutí do spisu zamítlo, aniž by vyčkalo jejího doplnění, čímž dle názoru stěžovatele pochybilo.
Ústavní soud ve svém nálezu v první řadě připomněl, že je především věcí toho, kdo podal opravný prostředek, aby si přiměřeným způsobem zajistil, že v době rozhodování bude přihlédnuto ke všemu, co v dodatečném odůvodnění přednesl. V praxi tedy bude na obhajobě, aby dotčenému orgánu sdělila, že blanketní stížnost hodlá dodatečně písemně odůvodnit a v jaké lhůtě tak učiní. Vyhrazení lhůty pro odůvodnění blanketní stížnosti přitom může být učiněno i neurčitě. Jsou-li tyto požadavky splněny, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby stěžovatele buď upozornil na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti.
Bez vyčkání pak má být o stížnosti rozhodováno pouze výjimečně, a to především v případě, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje. Takový postup ze strany rozhodujícího orgánu nicméně nelze odůvodnit požadavkem na urychlené vyřizování trestních věcí dle § 2 odst. 4 trestního řádu, neboť jeho účelem je primárně ochrana osoby, proti níž se trestní řízení vede. Požádá-li tedy obviněný, aby bylo s rozhodnutím posečkáno v zájmu jeho obhajoby, je třeba takový návrh upřednostnit před požadavkem na rychlost trestního řízení.
V procesní situaci, jaká nastala v projednávaném případě, proto nemohlo obvodní státní zastupitelství bez dalšího o blanketní stížnosti rozhodnout. Přezkoumávané usnesení policejního orgánu se věcně týkalo otázky zahájení trestního stíhání stěžovatele. Pokud by obvodní státní zastupitelství vyčkalo několik dalších dní na avizované doplnění stížnosti, nebyl by takový postup nikomu na újmu, ba naopak by byl ve prospěch stěžovatele a ochrany jeho práv. Dle právního názoru Ústavního soudu pak samotnému stěžovateli nelze klást k tíži, že svou stížnost neodůvodnil před tím, než měl možnost seznámit se s obsahem trestního spisu, neboť jako obviněný měl právo na to, aby mu byl zajištěn procesní prostor pro efektivní obranu, jehož součástí je i právo nahlížet do spisu.
Ústavní soud tedy uzavřel, že obvodní státní zastupitelství tím, že rozhodlo o blanketní stížnosti, aniž by vyčkalo jejího doplnění o odůvodnění, neověřilo si u policejního orgánu, zda již bylo obhájci stěžovatele umožněno nahlédnout do spisu, ani nestanovilo stěžovateli konkrétní lhůtu pro doplnění blanketního podání a v odůvodnění svého usnesení neuvedlo relevantní důvod pro nutnost vydat rozhodnutí neprodleně, porušilo právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. února 2022, sp. zn. III. ÚS 2934/21, je dostupný zde.