Zásada rovného zacházení při rozdílném odměňování na základě územního působení

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018.

Procesní postup a pozadí sporu:

Žalobce pracoval jako řidič na pracovní pozici „v tarifním stupni 05 v obvodu SPU Olomouc 02“. Ačkoli popis základních pracovních činností „typové pozice 432050 (řidiče)“ v tarifním stupni 05 je pro všechny zaměstnance žalované České pošty, bez ohledu na jejich zařazení do jednotlivých regionů, stejný, mzdovým výměrem ze dne 17. března 2015 byla žalobci určena základní tarifní mzda 18.080 Kč a výkonová mzda „až do výše 1.810 Kč“, zatímco jinému řidiči, který pracoval v regionu Praha, byla mzdovým výměrem ze dne 17. března 2015 určena tarifní mzda ve výši 21.260 Kč a výkonová mzda 2.130 Kč, a po jeho přeřazení na stejnou pracovní pozici do regionu Brno byla jmenovanému zaměstnanci mzdovým výměrem ze dne 10. července 2015 určena tarifní mzda 18.080 Kč a výkonová mzda 1.810 Kč. Žalobce se tak domáhá doplacení rozdílu mezi vyšší mzdou stanovenou řidičům v Praze a jemu stanovenou mzdou.

Právní podstata řešené otázky:

Z ustanovení § 110 zákoníku práce (dále jen „ZP“) vyplývá, že práci vykonávanou u zaměstnavatele různými zaměstnanci je možné považovat za stejnou práci, za kterou jim přísluší stejná mzda, jestliže jde o práci shodnou nebo srovnatelnou z hlediska všech srovnávacích kritérií uvedených v ustanovení § 110 odst. 2 až 5 ZP; není-li přítomna shoda (srovnatelnost) i jen v některém z těchto komparačních kritérií, nejedná se o stejnou práci. Nejvyšší soud nesouhlasil s názorem žalované, která shledává důvody pro rozdílné odměňování jejích zaměstnanců ve skutečnosti, že v jednotlivých regionech panují rozdíly v nákladech na uspokojování životních potřeb (zejména v cenách ubytování, dopravy, zboží a služeb).

Skutečnost, že nabídka na trhu práce je ve velkých městech (regionech) vyšší, má své logické dopady ve výši mzdy zaměstnanců, o něž zaměstnavatelé „bojují“ nabídkou lepších pracovních podmínek, včetně mzdových, tj. ve vyšší obecné ceně (hodnotě) práce. To však neopodstatňuje závěr, že je zachována zásada rovného zacházení v odměňování zaměstnanců téhož zaměstnavatele, kteří vykonávají srovnatelnou práci v rozdílných regionech České republiky, i v případě, kdy jsou tito zaměstnanci odměňováni různou mzdou zaměstnavatelem stanovenou (určenou) nebo sjednanou s přihlédnutím k sociálněekonomickým podmínkám daného regionu, ve kterém vykonávají práci. Přijetí tohoto závěru by znamenalo, že komparační kritérium spočívající ve srovnání „obtížnosti pracovních podmínek“, za nichž je práce konána, zahrnuje jak podmínky vlastního pracoviště, tak i vnější podmínky (širší společenské a ekonomické prostředí), za nichž zaměstnavatel (jeho organizační jednotka, pracoviště) v daném regionu působí. S jinými hledisky týkajícími se vnějších podmínek, v nichž zaměstnavatel působí a zaměstnanec pro něj vykonává práci, vlastní výkon práce neovlivňujících, zákonodárce nepočítá. Extenzivní výklad jdoucí nad daný zákonný rámec tak nelze dle Nejvyššího soudu připustit.

Nejvyšší soud se neztotožnil s argumentací České pošty, že náklady zaměstnance na uspokojování životních potřeb jsou důvodem pro rozdílné odměňování zaměstnanců. Současně se ztotožnil se závěry nižších soudů, že s ohledem na zákonem stanovená kritéria pro posouzení shodnosti vykonávané práce, je práce řidiče vykonávaná v Praze a Olomouci, co do její náročnosti shodná, a proto byl nárok žalobce na doplacení rozdílu ve mzdě opodstatněný.

Dopady pro zaměstnavatele:

Nejvyšší soud vyslal jasný signál společnostem působícím na území celé České republiky, že není možné bez dalšího rozlišovat v rámci základní mzdy zaměstnance nákladnost života v oblasti, ve které zaměstnanec vykonává svou práci.

Řešení samozřejmě nemusí spočívat jen v plošném srovnání mezd všech pracovníků vykonávajících stejnou práci v různých regionech na jednu úroveň. K dispozici je stále řada nástrojů, jak jednotlivé pracovní pozice rozlišit a odůvodnit tak jejich rozdílné ocenění, případně lze zvážit podrobnější rozlišení podmínek a rozsahu vyplácení nenárokových složek mzdy.

V případě, že se na svým pobočkách s podobnými problémy setkáváte, neváhejte se na nás obrátit – připravíme pro vás srozumitelné, efektivní a pružné řešení, které bude odpovídat vašim hospodářským potřebám i mantinelům, které nově vymezil Nejvyšší soud.

Jak řešit otázky informování o koronavirové nákaze Platnost právního jednání při opuštění dohodnuté formy