Autoři: Mgr. Jaroslav Heyduk a JUDr. Jakub Hálek

V případě profilové fotografie uživatele sociální sítě nelze bez dalšího dovodit konkludentní souhlas uživatele s jejím dalším zveřejněním ani naplnění předpokladů zákonné zpravodajské licence pro takové užití.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 15. října 2019, sp. zn. 25 Cdo 1778/2019, zdůraznil, že je potřeba zabývat se hlediskem přiměřenosti se zřetelem ke konkrétním okolnostem zveřejnění a chránit nejen svobodu projevu informačních médií a právo veřejnosti na informace, ale též oprávněné zájmy zobrazené osoby.

Povahou sociální sítě Facebook, prostřednictvím níž byla zveřejněna profilová fotografie, jejíž užití ze strany bulvárního média bylo v tomto případě posuzováno Nejvyšším soudem, se již dříve zabýval Ústavní soud. Ten ve svém nálezu ze dne 30. října 2014, sp. zn. III. ÚS 3844/13, uzavřel, že si uživatel může nastavit individuálně kromě jiného i rozsah sdílení uveřejňovaných informací a ovlivnit, kdo uvidí jím zveřejňovaný nebo jeho se týkající obsah.

Jak však správně poukázal Nejvyšší soud, specifikem profilové fotografie uživatele sociální sítě Facebook je však nemožnost nastavit či omezit možnost jejího zobrazení pro různé uživatele – na rozdíl od všech ostatních fotografií (u nichž si může každý uživatel individuálně nastavit možnost jejího zobrazení vlastními přáteli, přáteli přátel, zcela cizími uživateli sociální sítě či pro veškerou veřejnost). Jedinou možností, jak zabránit či omezit zobrazení profilové fotografie, je skrýt zcela vlastní profil pro ostatní uživatele sítě a nebýt vůbec k zobrazení, resp. nemít žádnou profilovou fotografii. Dle Nejvyššího soudu však nelze takovou krajní možnost považovat za alternativu, neboť by její využití většinou uživatelů zcela popřelo smysl a účel této sociální sítě.

Z běžné lidské povahy sice vyplývá, že si uživatel často volí za profilovou fotografii na sociální síti portrét či snímek, který jej zobrazuje v lichotivé podobě, nebo který považuje za zdařilý. Z této skutečnosti však dle Nejvyššího soudu nelze usuzovat, že každý uživatel souhlasí automaticky s užitím takové podobizny v souvislosti se svým jménem kýmkoli a k jakémukoli účelu.

Nejvyšší soud se zabýval také aplikací tzv. zákonné zpravodajské licence dle § 89 občanského zákoníku, na jejímž základě je při splnění daných podmínek možné použít podobiznu člověka i bez jeho svolení pro zpravodajství. Ze strany Nejvyššího soudu však bylo zdůrazněno, že při posuzování aplikovatelnosti této licence je třeba se zabývat otázkou přiměřenosti a možným rozporem s oprávněnými zájmy uživatele v konkrétním případě užití jeho profilové fotografie. V daném případě, kdy fotografie byla užita bulvárním médiem ve spojení s informacemi, které se nám jeví jako bulvárního charakteru, však toto odvolací soud neučinil.

Nejvyšší soud také podotkl, že odvolací soud sice zmínil kritéria judikatury Evropského soudu pro lidská práva k posouzení vyvažování práva na respektování soukromého života a svobody projevu, avšak zcela pominul odůvodnit přiléhavost jednotlivých kritérií na projednávanou věc. Odvolací soud tak přesvědčivě nevyložil, jaký existuje veřejný zájem na uvedení osobních údajů osoby, která sama na veřejnosti nevystupuje, a tedy na informování veřejnosti o těhotenství svědkyně sebevraždy a spekulaci o otcovství jejího dítěte.

Text celého rozhodnutí je k dispozici zde.


Ústavní soud k zániku odpovědnosti za přestupek Posílení vlivu obviněného na průběh trestního řízení