Autoři: JUDr. Martin Šubrt, Ph.D., LL.M., Mgr. Lucie Kačerová, Mgr. Tereza Majerová
Ocitají-li se v úpadku podnikatelé, kteří mají v rámci insolvenčního řízení zájem a možnost řešit svou nepříznivou ekonomickou situaci reorganizací, často se snaží vydat cestou tzv. předbalené reorganizace. Ta poskytuje mnohé výhody a částečně i větší jistotu, že insolvenční řízení proběhne dle plánu dlužníka. Nejvyšší soud však ve své aktuální judikatuře poukazuje na to, že schvalování předbalené reorganizace má své limity a že i přes předběžný souhlas věřitelů může být návrh na reorganizaci zamítnut např. pro nepoctivost dlužníka. V jakých intencích tedy mohou insolvenční soudy o předbalené reorganizaci rozhodovat a co by o ní měly vědět menší společnosti?
Úpadek podnikatelského subjektu lze v rámci insolvenčního řízení řešit nejen konkursem, který spočívá v kompletním zpeněžení majetku dlužníka, ale i reorganizací, která umožňuje zachovat provoz dlužníkova závodu a realizovat ozdravná opatření s průběžným uspokojováním pohledávek věřitelů. Předbalená reorganizace pak spočívá v tom, že dlužník předloží insolvenčnímu soudu s insolvenčním návrhem rovnou i reorganizační plán, který předschválila alespoň polovina všech zajištěných věřitelů a alespoň polovina všech nezajištěných věřitelů (počítáno podle výše jejich pohledávek).
Výhodu tohoto postupu lze spatřovat např. v tom, že při „předbalení“ na reorganizaci dosáhnou i menší podnikatelé, kteří nesplňují limity čistého obratu nebo počtu zaměstnanců, které jinak představují podmínku pro přípustnost reorganizace (viz ust. § 316 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona). Soud také u předbalené reorganizace jmenuje insolvenčním správcem dlužníkem vybranou osobu uvedenou v reorganizačním plánu. Zásadní výhodou je pak též urychlení celého procesu a zkrácení období nejistoty ohledně způsobu řešení úpadku. Pokud totiž dlužník spolu s insolvenčním návrhem předloží reorganizační plán přijatý výše uvedeným počtem věřitelů, spojí insolvenční soud dle ust. § 148 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen „IZ“) s rozhodnutím o úpadku rovnou i rozhodnutí o způsobu jeho řešení. V případě splnění zákonných podmínek tedy zpravidla rozhodnutí o povolení o reorganizace.
I přes předjednání reorganizace s věřiteli však tato společně s rozhodnutím o úpadku nemusí být povolena, pokud bude soudem zjištěn nepoctivý záměr dlužníka. K této otázce se ve svém usnesení sp. zn. 29 NSCR 137/2018 ze dne 30. 9. 2020 vyjádřil Nejvyšší soud. Ten vyložil, že ust. § 326 odst. 1 písm. a) IZ, podle nějž má insolvenční soud zamítnout návrh na povolení reorganizace, kterým je sledován nepoctivý záměr, se vztahuje i na návrhy na povolení předbalené reorganizace. Neztotožnil se s názorem dovolatele, že předschválení reorganizačního plánu ze strany stanoveného počtu věřitelů mu garantuje povolení reorganizace ze strany soudu.
V čem může spočívat nepoctivost dlužníka lze dovozovat z předchozí judikatury, která klade důraz na skutkové okolnosti věci a zohlednění oprávněných zájmů věřitelů. V poměrech věci řešené Nejvyšším soudem byla nepoctivost dlužníka dovozena ze skutečnosti, že dlužník nevykonával žádnou činnost a neměl ani žádné zakázky, jeho majetek byl značně omezený, nebyla zřejmá vlastnická struktura dlužníka, ten selektivně popíral pohledávky věřitelů rezervovaných k navrhovanému řešení úpadku apod. Je přitom podstatné, že Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí navazoval na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. III. ÚS 2849/17, který se v řízení zahájeném stejným dlužníkem vyjádřil obdobně mj. s poukazem na to, že naplnění podmínek ustanovení § 148 odst. 2 IZ může být ze strany dlužníka a některých věřitelů předstíráno či účelově navozeno. Ústavní soud ve svém nálezu rovněž připustil, že rozhodování o reorganizaci může být v případě předložení předjednaného reorganizačního plánu i odloženo na dobu po rozhodnutí o úpadku (např. má-li soud o věci pochybnosti, které mají být objasněny až v dalším průběhu insolvenčního řízení).
K odložení rozhodnutí o způsobu řešení úpadku pak Nejvyšší soud ve svém zmiňovaném usnesení odkázal na ust. § 149 odst. 1 IZ, podle nějž nejde-li o případ podle § 148 IZ, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku, nikdy však dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Zdůraznil však, že vyloučení rozhodování před skončením první schůze věřitelů se neprosazuje bezvýjimečně. Typově to platí tam, kde je rozhodnutí o reorganizaci závislé pouze na procesní aktivitě dlužníka, tedy zejména jde-li o dlužníka nesplňujícího stanovený obrat nebo počet zaměstnanců dle § 316 odst. 4. Ten může reorganizace dosáhnout pouze podmíněně pokud předloží ve stanovené lhůtě reorganizační plán předschválený předepsaným počtem věřitelů. Pokud lze tento dlužníkův návrh na povolení reorganizace zamítnout (pro nepoctivost) již v době rozhodování o úpadku, pak se tak může stát i před skončením první schůze věřitelů. U takové podmíněně přípustné reorganizace se zamítnutím dlužníkova návrhu na povolení reorganizace stává reorganizace definitivně nepřípustnou a insolvenční soud může i před konáním první schůze věřitelů prohlásit konkurs na majetek dlužníka, aniž by možné pozdější usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku pro něj bylo závazné.
Možnost prohlásit u podmíněně přípustné reorganizace konkurs proto, že dlužník (včasným) návrhem na povolení reorganizace sledoval nepoctivý záměr, by soud neměl pouze pokud by rozhodnutí o tomto návrhu odložil na dobu po konci první schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku a tato schůze by předepsanou většinou přijala usnesení o řešení dlužníkova úpadku reorganizací. Toto usnesení by pro soud ve smyslu ust. § 150 IZ totiž bylo závazné. Ve vztahu k dlužníkům, u nichž je reorganizace přípustná bez dalšího pak Nejvyšší soud následky nepoctivého záměru dlužníka ozřejmil např. ve svém usnesení ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 29 NSCR 55/2019.
Ani v případě předbalené reorganizace se tedy nelze spolehnout na pouhý souhlas stanoveného počtu věřitelů a je nutné plán reorganizace přizpůsobit zájmu na ozdravení závodu a maximálním vypořádání s věřiteli. Zároveň je nutné počítat s tím, že i v případě schválení reorganizace předjednané s věřiteli reorganizační plán může v dalším průběhu insolvenčního řízení doznat změn, které budou muset věřitelé a insolvenční soud opět schvalovat.
