Zdroj: Hospodářské noviny
Autor komentáře: Mgr. et Mgr. Ing. Jan Tomíšek
Pravidla, podle kterých se v Česku bude v následujících letech stavět, jsou stále nejasná. V červenci sice Poslanecká sněmovna přehlasovala senátní veto a schválila tak nový stavební zákon, který nahradí ten stávající z roku 2006, došlo k tomu ale přes značný odpor stran, které mají nyní ve sněmovně většinu a sestavují novou vládu. Je proto namístě se ptát, co nové rozložení sil s novým stavebním zákonem udělá.
Nejpravděpodobnější je částečný odklad účinnosti zákona. Při tomto scénáři se v původním termínu 1. července 2023 začne zákon používat pouze pro takzvané vyhrazené stavby, tedy pro projekty jako dálnice, železnice nebo velké elektrárny. Ty začne od zmíněného data povolovat Specializovaný a odvolací stavební úřad. Pro ostatní stavby, například bytové domy, se bude postupovat podle stávajícího stavebního zákona z roku 2006 a až do 1. července 2024 je budou povolovat současné stavební úřady na obcích.
Cílem odkladu účinnosti je zabránit vzniku krajských stavebních úřadů, do budoucna nahrazujících ty obecní. Právě tato změna byla dosud největším terčem kritiky pětikoalice. Podle ustanovení nového stavebního zákona formálně vzniknou už za pár týdnů, na Nový rok. Aby se tedy jejich vzniku dalo zabránit, musel by odklad účinnosti být do konce roku publikován ve Sbírce zákonů.
I kdyby k tomu však nedošlo, je pravděpodobné, že pětikoalice text upraví a odklad účinnosti schválí po Novém roce. Krajské stavební úřady pak sice vzniknou, ale budou existovat jen na papíře, než je zruší věcná novela zákona. Právě tato novela je tím, pro co se pětikoalice snaží odkladem získat čas. Částečný odklad by tedy měl vést k tomu, že výhody nového stavebního zákona v podobě jednoduššího povolování strategických staveb půjde využít v původním termínu a přitom vznikne prostor upravit jiné, kontroverzní aspekty zákona.
Je tak celkem jasné, že krajské stavební úřady věcnou novelu zákona z pera pětikoalice nepřežijí. Naopak se zdá, že na potřebnosti specializovaného stavebního úřadu pro strategické stavby panuje mezi dosavadní vládou i tou budoucí shoda. Tento úřad proto bude téměř s jistotou zachován. Nejasný je pak osud „hlavy“ struktury státních stavebních úřadů, tedy Nejvyššího stavebního úřadu.
Důležitější otázkou než budoucnost úřadu ale je, co bude tvořit základy stavební soustavy – tedy kdo a jak bude v prvním stupni povolovat jiné než takzvané vyhrazené stavby. Z původní pozice pětikoalice je jasné, že se rozhodování v nějaké formě vrátí na obce a ve druhém stupni na kraje. Konkrétní forma procesu včetně „integrace“ takzvaně dotčených orgánů, mezi něž patří například památkáři, je však zatím otevřená. Je otázkou, zda by řešením mohla být integrace na úrovni obce s rozšířenou působností. Právě úřady těchto obcí totiž dnes vydávají velkou část závazných stanovisek jako podkladů pro rozhodnutí stavebního úřadu.
Pokud by ale v roli stavebního úřadu působil právě úřad obce s rozšířenou působností, mohl by všechna závazná stanoviska nahradit jedním společným rozhodnutím, jež by zohledňovalo i zájmy, které úřad hájí z pozice dotčeného orgánu – to vše bez jakéhokoli stěhování úředníků. V menších obcích by pak mohl tento stavební úřad mít místní pracoviště. Jestli se ale pětikoalice vydá touto či jinou cestou, ukážou až příští měsíce.
Je celkem jasné, že krajské stavební úřady novelu zákona z pera pětikoalice nepřežijí.
Komentář byl otištěn v Hospodářských novinách dne 24. 11. 2021.
