Veřejná správa se stala spletí velkého množství nejrůznějších agend. Proměnit ji tak, aby jednoduše a efektivně sloužila občanovi, má pomoci digitalizace. Loňský rok byl bohužel ve znamení krachu digitalizace stavebního řízení. Marcela Káňová ale soudí, že každý neúspěch má i svou světlou stránku, protože přináší poučení do budoucna. Kdyby sama měla možnost mávnutím kouzelného proutku digitalizovat nějakou část veřejné správy, byla by to právě tato.
„Digitální stavební řízení bude mít obrovské pozitivní dopady na život českých občanů, ale i firem. Výsledné zrychlení bude mít kromě očividných benefitů časem dopady i do socioekonomické sféry, včetně lepší dostupnosti bydlení,“ říká partnerka Rowan Legal v rozhovoru, který vznikl ve spolupráci s projektem #Prvních100let. Světlo světa už ale podle ní spatřila řada jiných a úspěšných projektů, například aplikace eDoklady spuštěná začátkem loňského roku. „Jde o předstupeň k Evropské peněžence digitální identity, která by měla být dostupná v ČR a celé Evropské unii v následujících několika letech,“ podotýká Marcela Káňová.
V našem rozhovoru z počátku minulého roku jste zmiňovala, že poslední roky byly pro digitalizaci státní správy v Česku průlomové. Takový byl ve vnímání veřejnosti i rok 2024, bohužel dosti neblahým způsobem. Co z vašeho pohledu znamená pro digitalizaci státní správy neúspěch digitalizace stavebního řízení?
Jsem optimista a věřím, že nic fatálního. Když odhlédnu od čistě politického rozměru, tak si nemyslím, že tento neúspěch nějak ovlivní celkový proces digitalizace a další obdobné projekty v budoucnu. Nevyhnutelnou digitalizaci Česka to jistě nezbrzdí. Naopak si myslím, že každý neúspěch lze vnímat i pozitivně, protože může sloužit jako poučení do budoucna. Pokud se podaří správně identifikovat, co bylo skutečně problémem, pak lze bezpochyby přijmout taková opatření, aby byly v budoucnu v obdobných projektech eliminovány.
Nevzal si stát v tomto případě příliš velké sousto, když chtěl digitalizovat proces, který už v základu funguje velmi složitě a obtížně?
Na jednu stranu jsou podobně velké ambice tím, co žene digitalizaci Česka kupředu. Na druhou stranu se však v určitý moment tento projekt skutečně dostal do velkého časového presu a možná tím velkým soustem byla snaha nový informační systém přes všechny nepříznivé okolnosti včas spustit. Jak se ukazuje, zvolený agilní projektový přístup nemusí být vhodný pro některé větší státní projekty.
Myslíte si, že druhý pokus bude mít šanci? Není třeba hlavně zásadně předělat samotná pravidla stavebního řízení?
Věřím, že ano. Co se týká pravidel stavebního řízení, ta jsou dle mého názoru v novém stavebním zákoně nastavena tak, aby jej jednoznačně bylo možné digitalizovat, jakkoli nelze vyloučit nezbytnost dílčí technická novely. Klíčové však bude, aby měl projekt od počátku opravdu jasné zadání a správné nastavení projektového řízení. To se přitom neobejde bez vytvoření kompletní byznys a procesní analýzy či byznys architektury, což je samozřejmě spojeno s nemalými časovými nároky. Zjednodušeně řečeno, programátoři musí nejdříve detailně porozumět procesům a pracovním postupům na stavebních úřadech, aby naprogramovali systém, který bude dělat to, co od něj zákona uživatelé požadují.
Ztotožňujete se obecně se zásadou, o níž mluvívají lidé z IT, že aby stát mohl nějakou agendu digitalizovat, je třeba tak i napsat příslušnou právní úpravu a v ní celý proces pojmout způsobem, který by digitalizaci umožňoval?
Určitě je třeba, aby na digitalizaci byl proces legislativně připraven – smyslem digitalizace není jen přenést proces z papíru se všemi jeho chybami, ale zlepšit ho způsobem, které digitální řešení umožňuje. Na druhou stranu, legislativa již nyní digitalizaci v řadě případů umožňuje, a to i bez navazujících novel. Legislativním základem je samozřejmě zákon o právu na digitální služby, ale s digitalizací počítají i další zvláštní předpisy, například v resortech Ministerstva vnitra nebo Ministerstva práce a sociálních věcí.
Celý rozhovor s Marcelou Káňovou si můžete dočíst zde.
