Zdroj: epravo.cz
Autoři: Mgr. Marie Koštělová, Mgr. Simona Mlýnek Štursová
Zákon o obchodních korporacích oproti rigidní úpravě původního obchodního zákoníku umožňuje vydávání celé škály druhů akcií, a to včetně akcií divizních, které v České republice doposud nejsou tak rozšířeny, ale které mohou představovat vítaný instrument při konstruování holdingů.
Divizní akcie (v anglosaském právním prostředí označované jako „tracking shares“ či „targeted stock” nebo v německém právním prostředí jako „spartenaktien“ či „segmentaktien“) jsou akcie, s nimiž je spojeno právo na podíl na zisku (dividendě) a/nebo jiných vlastních zdrojích (případně na likvidačním zůstatku) generovaných určitou konkrétní částí, resp. jednotkou (divizí / pobočkou / závodem / organizační složkou / dceřinou společností) akciové společnosti. Divizní akcie nejsou v zákoně o obchodních korporacích výslovně jako druh akcií upraveny[4], nicméně se lze při jejich vydávání a úpravě inspirovat zejména již dlouholetou zahraniční praxí. Tento článek si neklade za cíl obsáhnout problematiku divizních akcií v celé její šíři. Jeho cílem je spíše upozornit na aspekty, které by měly být zvažovány při rozhodování o jejich vydání nebo investování do těchto akcií.
Co jsou divizní akcie
Divizní akcie jsou akciemi, jejichž vlastník se podílí na zisku a/nebo jiných vlastních zdrojích jen té části, resp. jednotky v rámci emitující akciové společnosti, ke které se divizní akcie vztahují[5], která je vymezena ve stanovách a lze ji účetně sledovat[6]. Je vhodné je použít zejména u větších podnikatelských seskupení tam, kde mají investoři zájem investovat pouze do dané oblasti či projektu, nikoliv do akciové společnosti jako celku[7]. To, že divizní akcie mohou poskytnout jejich vlastníkům určité výhody[8] ve srovnání s akciemi jiného druhu, vede určitou část odborné veřejnosti k závěru, že za účelem zmírnění těchto výhod by měla být hlasovací práva spojená s divizními akciemi omezena nebo vyloučena (přičemž k tomu může dojít opět pouze a jenom stanovami dané akciové společnosti). V takovém případě je nutné mít na paměti omezení plynoucí v tomto směru ze zákona o obchodních korporacích, a sice že akcie, s nimiž nejsou spojena žádná hlasovací práva, mohou být vydány pouze v případě, že souhrn jejich nominálních hodnot nepřesáhne 90 % základního kapitálu dané akciové společnosti[9]. Vzhledem k tomu, že české právo neobsahuje žádné konkrétní ustanovení ani vodítka týkající se divizních akcií, všechny otázky ohledně divizních akcií musí být řešeny ve stanovách emitující akciové společnosti. Taková úprava stanov by měla být důkladná a komplexní, aby nebylo pochyb o tom, jaká práva jsou s divizními akciemi spojena, neboť v opačném případě by za určitých okolností mohlo být určeno soudem, že s akciemi takováto zamýšlená práva vůbec spojena nejsou. Zejména musí být ve stanovách akciové společnosti nezaměnitelným způsobem vymezena konkrétní část, resp. jednotka (divize / pobočka / závod / organizační složka / dceřiná společnost) akciové společnosti, na jejímž zisku a/nebo jiných vlastních zdrojích a/nebo likvidačním zůstatku se vlastníci divizních akcií podílejí[10]. Dále bychom z naší zkušenosti doporučovali ve stanovách emitující společnosti upravit: (i) způsob monitorování výkonu příslušné divize; (ii) podmínky pro realizaci změn ve struktuře podnikání emitující společnosti dotýkajících se části společnosti, ke které se divizní akcie vztahují, a/nebo struktury podnikání a/nebo majetku části společnosti, ke které se divizní akcie vztahují; a v úvahu by měly být rovněž vzaty zákonné předpoklady pro výplatu dividendy ze strany emitující společnosti.
Celý článek si můžete přečíst zde.
