Dne 6. 12. 2019 vydal III. senát Ústavního soudu nález, ve kterém vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele (bývalého komunálního politika). Stěžovatel je stíhán pro závažnou trestnou činnost z oblasti veřejných zakázek, přičemž byl v rámci trestního stíhání vzat do vazby. Jeho žádost o propuštění z vazby byla zamítnuta, proti čemuž stěžovatel brojil stížností již v průběhu vazebního zasedání.
Písemné vyhovění usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 5. 9. 2019, o den později podal jeho obhájce blanketní stížnost s tím, že její odůvodní doplní do 25. 9. 2019. Okresní soud však nečekal na doplnění odůvodnění stížnosti a postoupil ji nadřízenému Krajskému soudu v Brně již 13. 9. 2019, přičemž tento soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 9. 2019 tak, že stížnost proti ponechání ve vazbě zamítl, mj. s odůvodněním, že stěžovatel podal stížnost bez odůvodnění. Proti tomuto postupu stěžovatel brojil ústavní stížností.
Ústavním soudem byl konstatován zejména zásah do práva na soudní ochranu a obhajobu. Ústavní soud odkázal na svou dřívější judikaturu s tím, že pouze výjimečně, když aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího, tj. bez odůvodnění samotné stížnosti stěžovatelem. Takovým důvodem však nemůže být požadavek na urychlené vyřizování vazebních věcí, podává-li stížnost osoba, která je v důsledku napadeného rozhodnutí omezována na osobní svobodě.
