Autor: Mgr. Michal Nulíček, LL.M., Mgr. et Mgr. Ing. Jan Tomíšek, CIPP/E, Mgr. Petr Zábranský, Mgr. Ondřej Kašpar
Evropský parlament definitivně přijal návrh směrnice o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Po zdlouhavém legislativním procesu, který trval bezmála 2 roky, se tak členské státy dočkají první harmonizované úpravy hromadných (v terminologii směrnice zástupných) žalob.
Institut zástupných žalob na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů bude použitelný v případě
porušení širokého spektra unijních předpisů, a to jak obecných předpisů na ochranu spotřebitele (zejména občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele), tak zvláštních předpisů z odvětví finančních služeb, energetiky nebo telekomunikace. Díky hromadným žalobám budou efektivněji vymahatelné i drobnější (tzv. „bagatelní“) nároky, k jejichž uplatňování před soudem spotřebitelé doposud přistupovali, s ohledem na finanční zátěž v podobě nákladů na řízení a právní zastoupení, jen málokdy.
Za spotřebitele budou nově před soudy vystupovat oprávněné subjekty, které se budou moci domáhat stejných nároků jako spotřebitel (např. náhrady škody, vrácení zaplacené částky či ukončení smlouvy).
Ačkoliv směrnice poskytuje členským státům transpoziční lhůtu 30 měsíců s následnou lhůtou jednoho roku na uvedení v účinnost, podnikatelé by měli zbystřit již nyní – samotné nároky totiž nebudou časově limitovány účinností směrnice, resp. příslušné transpoziční legislativy. Proto bude možné cestou zástupných žalob uplatňovat veškeré nároky, které nejsou k okamžiku podání žaloby promlčeny, tedy i nároky z jednání před účinností transpoziční legislativy. Na stejném principu stojí také navrhovaná domácí úprava hromadných žalob (zákon o hromadném řízení), která nadále čeká na projednání Poslaneckou sněmovnou.
Z pohledu podnikatelů tak představují hromadné žaloby hned dvojí riziko. Jednak se stane vedení sporu pro spotřebitele dostupnější (jak po stránce finanční, tak procesní – v podobě právního zastoupení). Dále v případě neúspěchu ve sporu pak může být podnikatel povinen nahradit škodu či vydat bezdůvodné obohacení všem dotčeným spotřebitelům, popř. poskytnout odpovídající prostředky na veřejný účel sloužící společným zájmům spotřebitelů, pokud je újma jednotlivých spotřebitelů bagatelní.
