Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Petr Zábranský a Mgr. Zuzana Jurová
Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 19. dubna 2022, sp. zn. II. ÚS 2883/21, posuzoval neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené za značně nestandardních podmínek. Dospěl k závěru, že v projednávané věci bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu zrušil napadená rozhodnutí krajského a Nejvyššího soudu. Níže se zaměřujeme na to, co bylo důvody takového rozhodnutí.
Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru. Neplatnost dovozoval ze skutečnosti, že dohodu podepsal pod psychickým nátlakem ve značně stresující situaci.
Žalobce byl zaměstnancem žalovaného města, a to na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Po necelém roce od uzavření pracovní smlouvy provedla policie domovní prohlídku nebytových prostor v kanceláři v zaměstnání žalobce, a to pro podezření na manipulaci s veřejnými zakázkami. O dva dny později byl žalobce policií zadržen a umístěn do cely předběžného zadržení. V té jej navštívili tajemník města spolu s personalistkou a předložili mu k podpisu dohodu o rozvázání pracovního poměru. Tajemník žalobci sdělil, že chtějí, aby okamžitě ukončil pracovní poměr. Hrozil, že pokud předloženou dohodu nepodepíše, převede jej na práci metaře, anebo s ním okamžitě zruší pracovní poměr s odůvodněním, že v pracovní době navštěvuje pornografické stránky (a o čemž by se tak mohly dozvědět další osoby). Žalobce proto dohodu dne 8. srpna 2014 podepsal. Dalšího dne, po výslechu policií, byl ze zadržení propuštěn. Na podkladě těchto značně nestandardních skutkových okolností soudy posuzovaly řadu neméně zajímavých právních otázek.
Obecné soudy posoudily nátlak města jako zaměstnavatele, respektive tajemníka města, jako bezprávnou výhružku. Ta ovšem dle ustanovení § 587 odst. 1 OZ způsobuje pouze relativní neplatnost, které je třeba se v obecné promlčecí lhůtě tří let dovolat.
Ačkoliv žalované město namítalo, že se žalobce neplatnosti řádně nedovolal, okresní soud žalobě vyhověl a odvolací soud rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud se nicméně se závěry podřízených soudů stupně neztotožnil, a naopak přisvědčil žalovanému zaměstnavateli.
Jak uvedl Nejvyšší soud, žaloba je procesní úkon, a k tomu, aby vyvolala zamýšlené následky hmotněprávního jednání (dovolání se neplatnosti uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru), musí v ní být takový hmotněprávní projev vůle výslovně obsažen. V předmětné žalobě ovšem takový hmotněprávní projev vůle Nejvyšší soud nespatřoval.
Žalobce proto v reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu a v něm obsaženého opačného posouzení účinků žaloby zaslal dne 21. února 2020 žalovanému dopis, v němž výslovně uplatnil námitku neplatnosti uzavřené dohody. Žalovaný nicméně namítl promlčení práva namítat neplatnost dohody. Žalobce považoval tuto námitku promlčení žalovaného za rozpornou s dobrými mravy, a začalo tak další kolo boje před obecnými soudy, které vyvrcholilo u Ústavního soudu.
Ústavní soud přisvědčil žalobci a vyhověl jeho ústavní stížnosti. Shrnul, že postup policie, která v rozporu se zákonem o policii umožnila tajemníkovi města s personalistkou navštívit žalobce v cele předběžného zadržení, nelze v demokratickém právním státě tolerovat. Ze strany tajemníka se při uzavření dohody ve vztahu k žalobci jednalo o bezprávnou výhružku.
Hmotněprávní dovolání se neplatnosti spatřuje Ústavní soud již v žalobě, a dále omlouvá formálně promlčené právo dovolat se neplatnosti dohody dopisem z roku 2020 postupem soudů. Podle Ústavního soudu platí, že pokud byl žalobce nejprve se svou žalobou úspěšný, a obecné soudy změnily svůj právní názor na projednávanou věc až v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu, nelze formálně promlčený výkon práva klást žalobci k tíži. Žalobce měl s ohledem na postup soudů důvod se spoléhat, že své právo uplatnil řádně samotnou žalobou. Námitku promlčení proto Ústavní soud v kontextu celého případu považoval za rozpornou s dobrými mravy.
Ústavní soud dodává, že zásada nutnosti jednat v souladu s dobrými mravy umožňuje soudům rozhodovat nikoliv striktně dle znění zákona, ale naopak v souladu s principy spravedlnosti.
Toto rozhodnutí Ústavního soudu se svými závěry neodchyluje od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ohledně výkladu důvodů, pro které se námitka promlčení příčí dobrým mravům. Je nepochybně spravedlivé, že překážky, pro které účastník bez svého zavinění neuplatnil své právo, mohou spočívat i v nesprávném postupu soudů, pokud účastník v jeho důsledku důvodně jednal s důvěrou ve správnost svého postupu. Apel na spravedlivé rozhodování bez přepjatého formalismu velmi vítáme.
Plné znění nálezu Ústavního soudu je dostupné z:
