Autoři: JUDr. Martin Šubrt, Ph.D., LL.M., Mgr. Ondřej Křížek, Mgr. Lucie Kačerová, Mgr. Tereza Holubová
Nejvyšší soud ve svém recentním rozhodnutí potvrdil, že insolvenčního správce může soud jmenovat likvidátorem zrušované právnické osoby i bez jeho souhlasu. Za jakých podmínek tak může učinit a jakého insolvenčního správce může soud do funkce vybrat?
Obecně u likvidátorů společností platí, že shodně jako členové jiných volených orgánů musí se svým jmenováním do funkce souhlasit a v zásadě kdykoliv mohou z této funkce odstoupit. Podle § 191 odst. 3 občanského zákoníku dále platí, že neexistuje-li přitom osoba ochotná vykonávat funkci likvidátora, může soud likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Tím má být zajištěno, aby likvidace zrušované právnické osoby byla provedena i v případě, že se funkce nikdo nechce ujmout dobrovolně. Až za předpokladu, že soud nemůže do funkce likvidátora společnosti jmenovat ani žádného člena statutárního orgánu (např. proto, že zde žádný není nebo že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonával), soud podle ustanovení § 191 odst. 4 občanského zákoníku jmenuje likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.
Přesto, že znění § 191 odst. 3 občanského zákoníku je odlišné od znění § 191 odst. 4, když odst. 4 výslovně nestanoví, že jmenovat insolvenčního správce likvidátorem lze i bez jeho souhlasu, Nejvyšší soud ve svém recentním rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 2916/2018 ze dne 15. 4. 2020 uzavřel, že účel těchto ustanovení je stejný, a tedy je možné jmenování osoby zapsané do seznamu insolvenčních správců likvidátorem, aniž by bylo nutné, aby s tím tato osoba vyslovila ad hoc souhlas.
Likvidátor jmenovaný z řad insolvenčních správců přitom podle uvedeného usnesení nemůže z funkce likvidátora odstoupit a jediným způsobem, jak tento výkon funkce ukončit, je zproštění jeho funkce ze strany soudu za předpokladu, že insolvenční správce prokáže, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby tuto funkci vykonával.
Zajímavá je také otázka podmínek výběru konkrétního insolvenčního správce, kterého soud může jmenovat likvidátorem. Vzhledem k tomu, že právní předpisy v tomto směru nestanoví žádná kritéria (a to na rozdíl od insolvenčního zákona), je podle závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v odkazovaném rozhodnutí jedinou korekcí výběru přihlédnutí k okolnostem konkrétní věci, zejména ke vzdálenosti sídla insolvenčního správce a sídla zrušené právnické osoby, předpokládané náročnosti likvidace, vytíženosti insolvenčního správce apod.
