Zdroj: epravo.cz
Autoři: Mgr. Petr Kučera, Miloslav Pospíšil
Současný trend digitalizace podpisu je bezesporu správným krokem do 21. století – přináší totiž významnou úsporu času a nákladů, odpadá i nutnost osobního jednání, a to jak vůči státní správě, tak v rámci soukromoprávních vztahů. Obsahem a účelem tohoto článku je bližší analýza možnosti nahrazení úředně ověřeného podpisu jeho elektronickým protějškem.
Zákonná úprava využívání elektronických podpisů vychází z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES („nařízení eIDAS“) a je poměrně jednoduchá, přehledná.
Současná platná úprava počítá s celkem čtyřmi kategoriemi elektronických podpisů, které jsou seřazené podle jejich důvěryhodnosti, tedy (i) kvalifikovaný elektronický podpis (založený na kvalifikovaném certifikátu), (ii) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu, (iii) zaručený elektronický podpis (který není založený na kvalifikovaném certifikátu) a (iv) prostý elektronický podpis.
Pro účely možného nahrazení úředně ověřeného podpisu elektronickým podpisem lze využít pouze první dva druhy podpisů, a to (i) kvalifikovaný elektronický podpis (založený na kvalifikovaném certifikátu) a (ii) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu (pro tyto dvě kategorie zákonodárce zavedl legislativní zkratku „uznávaný elektronický podpis“, jak je popsána níže).
Kvalifikovaný elektronický podpis, ve smyslu článku 25 nařízení eIDAS, přestavuje podpis, který má být postaven na roveň vlastnoručnímu podpisu. Technicky jde o zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem a současně je založený na kvalifikovaném certifikátu. Specifikem kvalifikovaného elektronického podpisu je, že osoba, která takový dokument podepsala, je s nejvyšší mírou jistoty držitelem kvalifikovaného certifikátu vydaného příslušným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru (certifikační autoritou[1]), a to s ohledem na nutnost využití schváleného hardwarového prvku (jako jsou certifikované čipové karty, USB tokeny, nově vydané občanské průkazy).
Zaručený elektronický podpis (který je založen na kvalifikovaném certifikátu) je takový druh elektronického podpisu, který (i) je jednoznačně spojen s podepisující osobou, (ii) umožňuje identifikaci podepisující osoby, (iii) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolu a (iv) který se k podepsaným datům připojuje takovým způsobem, jenž umožňuje zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.
Na tomto místě je vhodné se zabývat ještě jedním pojmem souvisejícím s probíraným tématem, a tím je uznávaný elektronický podpis. Nejedná se o vlastní kategorii, ale o legislativní zkratku ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“). Uznávaným elektronickým podpisem se ve smyslu § 6 odst. 2 ZSVD rozumí (i) zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis a (ii) kvalifikovaný elektronický podpis. Pouze uznávaným elektronickým podpisem, kterým je možno s největší mírou jistoty identifikovat podepisující osobu, je možno nahradit úředně ověřený podpis, jak bude rozebráno níže.
Celý článek si můžete přečíst zde.
