Zákon o digitální ekonomice po meziresortním připomínkovém řízení
Zdroj: Epravo
Autor: Mgr. Michal Nohel
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR je připraveno v kontextu nové evropské digitální legislativy kultivovat online prostředí, chránit české uživatele a zároveň chce připravit Českou republiku na vstup do nové digitální éry.
Návrh zákona o digitální ekonomice má za cíl udržet online prostředí bezpečné a podpořit rozvoj inovativních řešení. Prošel mezirezortním připomínkovým řízením. Nyní se očekává vypořádání připomínek a pokračování legislativního procesu.
Návrh zákona navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie v podobě:
- Nařízení o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb,[1] a zejména
- Nařízení o digitálních službách[2] a
- Nařízení o evropské správě dat[3].
Zákon o digitální ekonomice: zajištění bezpečnosti v on-line prostředí
Zákon o digitální ekonomice si klade za cíl nahradit letitý zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti, který byl tehdejší reakcí na směrnici o elektronickém obchodu[4] z roku 2000 (tzv. e-commerce směrnice). Tento zákon v českém prostředí ukotvil režim bezpečného přístavu (safe harbour) pro zprostředkovatelské služby a stanovil pravidla pro šíření obchodních sdělení elektronicky. Zákon z roku 2004 upravil princip „notice and take down“, který nutil veřejná datová uložiště odstraňovat nezákonný obsah. Poskytovatelé těchto služeb museli jednat bezodkladně po obdržení konkrétního oznámení o existenci nezákonného obsahu. Stejný princip upravuje Nařízení o digitálních službách, což zajišťuje kontinuitu v této oblasti.
Pro úplnost dodejme, že vedle principu „notice and take down“ platí i „notice and stay down“. Tento princip formuloval článek 17 Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu[5] a český právní řád ho transponoval prostřednictvím § 47 Autorského zákona[6]. Poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online musí nově vynaložit nejlepší úsilí k zamezení nahrání díla. Musí tak učinit, když jim autor poskytne relevantní informace a dostatečně odůvodněné oznámení. Tímto musí znemožnit přístup k dílu nebo ho odstranit ze svých stránek. Nově musí zamezit jeho opětovnému nahrání, což představuje kvalitativní posun proti principu „notice and take down“.
Rovnováha mezi ochranou uživatele a bezpečným digitálním prostředím
„Digitální služby a moderní technologie jsou stále více pevnější součástí našich životů. A čím dál více času také trávíme v on-line prostředí. Usnadňuje nám to práci, je to zdroj zábavy, pro mnohé je to způsob výdělku. Právě proto ale musí být toto prostředí co nejbezpečnější,“ uvedl k návrhu zákona ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.
Návrh zákona nadále pracuje s pojmem služba informační společnosti, za kterou se považuje každá služba poskytovaná na individuální žádost uživatele služby, bez současné přítomnosti stran, a to zpravidla za úplatu, odesílaná prostřednictvím sítě elektronických komunikací a určená k vyzvednutí uživatelem služby z elektronického zařízení pro ukládání dat, ve smyslu čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/1535[7].
Návrh zákona, obdobně jako Nařízení o digitálních službách, kromě fungujícího vnitřního trhu a konkurenceschopného a inovativního evropského digitálního ekosystému hledá také rovnováhu mezi ochranou uživatele a bezpečným digitálním prostředím, v němž je minimalizován nezákonný obsah a současným posílením principů svobody projevu a práva na názor a jeho šíření. Nelehký to úkol, kterému zajisté příliš nepomáhá ani masivní nástup obsahu tvořeného generativní umělou inteligencí.
Zákon má mít 60 paragrafů a má být rozdělen do čtyř částí.
Část první s názvem „Digitální ekonomika“ má obsahovat základ právní regulace, přičemž zbývající tři části návrhu zákona mají upravovat změnu zákona o správním poplatcích ve smyslu doplnění nových správních poplatků za vydání potvrzení dle Nařízení o správě dat a rozhodnutí dle Nařízení o digitálních službách, aktualizaci trestního řádu ve smyslu doplnění části upravující podmínky specifických příkazů a povolení související s výkonem pravomocí dozorových orgánů v oblasti digitální regulace a v neposlední řadě má být upravena účinnost zákona.
Jak vyplývá z výše uvedeného, jádro digitální regulace spočívá v evropské legislativě a první části navrhovaného zákona. Zákon bude obsahovat legální definice, obecná ustanovení o službách informační společnosti a šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky. Obsahuje také specifické postupy z Nařízení o digitálních službách a Nařízení o správě dat.
Podmínky pro šíření obchodních sdělení elektronickou cestou
Koordinátorem digitálních služeb v ČR bude Český telekomunikační úřad. Zároveň bude řídit dle Nařízení o digitálních službách a získá pravomoci v oblasti digitálních služeb a zprostředkování dat.
Dozorovou pravomoc v oblasti ochrany osobních údajů a šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky získá Úřad pro ochranu osobních údajů, který má být současně kontaktním místem pro řešení přeshraničních sporů.
Návrh zákona potvrzuje princip země původu (tzv. country of origin principle). Česká právní úprava se nevztahuje na poskytovatele služeb z jiného členského státu. Existují výjimky pro požadavky na zboží, jeho doručování, ochranu spotřebitele a zájmy ČR.
Podnikatel může šířit obchodní sdělení emailem, pokud získal kontakt od zákazníka při prodeji výrobku nebo služby. Emailem může zasílat reklamu na obdobné výrobky a služby. Zákazník se nesmí proti zasílání předem vymezit a musí mít možnost se snadno odhlásit. Nově platí, že od posledního prodeje výrobku nebo služby nesmí uplynout více než 3 roky. Pro všechny ostatní případy je vyžadován předchozí souhlas, jehož kvalita musí odpovídat čl. 4 bodu 11 Obecného nařízení o ochraně osobních údajů[8].
Subjekty budou žádosti o certifikaci pro mimosoudní řešení sporu, důvěryhodného oznamovatele a prověřeného výzkumného pracovníka podávat u Českého telekomunikačního úřadu. Úřad bude příslušným orgánem pro služby zprostředkování dat a registraci uznaných organizací pro datový altruismus.
Výzvy a konflikty v legislativním procesu
Návrh zákona prostřednictvím konkrétních odkazů na evropské předpisy upravuje celou řadu přestupků vyplývajících z výše uvedené evropské legislativy. Od přestupků souvisejících s šířením obchodních sdělení, přes přestupky v oblasti dodržování principů platform-to-business regulace, až po přestupky poskytovatelů zprostředkovatelských služeb, hostingových služeb a online platforem vč. markerplaces. Totéž platí pro přestupky služeb zprostředkování dat dle Nařízení o správě dat. Návrh zákona pracuje s pokutami až do výše 10 000 000 korun nebo 6 % z čistého obratu pachatele přestupku dosaženého za poslední ukončené účetní období, případně pracuje také se zákazem činnosti.
Všechny argumenty a připomínky připomínkových míst jsou k nalezení v elektronické knihovně VeKLEP[9]. Další vývoj legislativního procesu bude nesmírně zajímavé sledovat. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR uplatnilo pouze okrajovou připomínku. Ministerstvo financí ČR s ohledem na konsolidaci veřejných financí uplatnilo zásadní připomínku týkající se hospodářských a finančních dopadů nové regulace. ÚOHS či Českomoravská konfederace odborových svazů nemají žádné připomínky. Hospodářská komora ČR či Svaz průmyslu a dopravy ČR mají naopak řadu zásadních výtek, které bude potřeba v následujících měsících vypořádat. S ohledem na přímý účinek evropské digitální legislativy by si kdekdo mohl myslet, že zákon o digitální ekonomice bude čistě technickou a nekonfliktní právní normou. Uvidíme.
Reference
- NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/1150 ze dne 20. června 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb.
- NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách).
- NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2022/868 ze dne 30. května 2022 o evropské správě dat a o změně nařízení (EU) 2018/1724 (akt o správě dat).
- SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu).
- SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/790 ze dne 17. dubna 2019 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES.
- Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
- SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/1535 ze dne 9. září 2015 o postupu při poskytování informací v oblasti technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti.
- NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
- https://odok.cz/portal/veklep/material/pripominky/ALBSCWAFVK4T/
