Cenový strážce ÚOHS
Autor: Jan Měkota, advokát ROWAN LEGAL zabývající se právem hospodářské soutěže
Zdroj: Lidové noviny, 18.01.2024
Na konci uplynulého roku jsme byli svědky až podezřele jednohlasné shody politiků na tom, která instituce by měla ochránit Čechy před dopady inflace v cenách potravin. Velmi často je do role, která se nazývá cenový strážce, pasován Úřad pro ochranu hospodářské soutěže neboli ÚOHS. Právě na tento úřad politici odkazují jako na někoho, kdo by si měl na „nepoctivé“ prodejce nebo výrobce potravin došlápnout.
Cenový strážce ÚOHS chrání zákazníky před vysokými cenami
Nepochybně nelze nikomu upírat právo kritizovat úřady, ÚOHS nevyjímaje, za způsob, jakým vykonávají své pravomoci. Ostatně i já jsem často k ÚOHS kritický, ať už hovořím sám za sebe nebo z pozice advokáta svých klientů, které před tímto úřadem reprezentuji. Vždy se však snažím, aby tato kritika byla informovaná a věcná. Poslední doba ale ukazuje, že řada kritických hlasů nemá přesnou představu o kompetencích úřadu, případně od něj rovnou očekávají cenovou regulaci. Nepřesný pohled na kompetence jde často ruku v ruce s poněkud zmatenou představou o pojmech, jako je zneužití dominance, kartel nebo monopol. Před kritikou, která postrádá informovanost, je ale třeba se mít na pozoru, protože může vytvářet falešná očekávání.
Rolí protimonopolních úřadů napříč Evropou je především boj proti kartelovým dohodám (například tajným dohodám konkurentů o tom, kdo a za kolik má vyhrát jakou zakázku) a zneužití dominantního postavení (například blokováním připojení k elektrické síti, která je v daném místě vždy jen jedna a nemůžete si vybrat alternativu). Ochranu před monopolizací zajišťují soutěžní úřady také tím, že posuzují a povolují nákupy konkurenčních firem mezi sebou navzájem. Před vysokými cenami chrání zákazníky právě těmito nepřímými způsoby. Bez postihu totiž vedou kartely, monopolizace nebo zneužití dominantního postavení takřka s pravidelností právě ke zdražení.
Mediální pozornost a výsledky šetření ÚOHS: Co stojí za růstem cen potravin
Nezbytným předpokladem úspěchu protimonopolních úřadů je jejich nezávislost na vládní struktuře a politických představitelích, vyžadovaná evropskou legislativou. Boj proti zmíněným praktikám je pak extrémně důležitý pro to, aby si trhy zachovaly zdravé konkurenční prostředí a schopnost samoregulace bez toho, aby státy musely direktivně zasahovat do tržní ekonomiky. Nelze ale po ÚOHS chtít, aby se vypořádal se všemi příčinami růstu cen, jako je inflace vstupních komodit nebo zvyšování mezd, případně aby sám diktoval, za kolik má kdo prodávat své zboží.
ÚOHS se přitom cenám potravin věnoval na jaře loňského roku rozsáhlým šetřením, kde analyzoval skladbu cen, ziskovost a strukturu konkurence u klíčových potravinářských komodit. Již na svém počátku toto šetření vyvolalo značnou mediální pozornost. Tím spíše tak kdokoli mohl zaslat na ÚOHS informace o svých podezřeních na konkrétní kartelová jednání. Výsledek šetření však žádné kartelové praktiky neodhalil a poukázal na jiné příčiny růstu cen (hlavně růst cen vstupů).
Závěr
ÚOHS jistě mohl řadu věcí přehlédnout. Neočekávám ale, že by se situace dramaticky změnila několik měsíců po skončení posledního šetření potravinářského sektoru. Trh by najednou neměl být „prorostlý“ kartely. Současná mediální výměna mě tak znepokojuje. Úřad dostihla odvrácená strana jeho nezávislosti. Mnoha politikům totiž může vyhovovat svalovat vinu na situaci, která extrémně trápí jejich voliče. Házejí ji na úřad, který není spojen s jejich stranou a odpovědností vůči voličům. Kritika, která zaznívá na adresu ÚOHS, tak není vždy konstruktivní, ale často poněkud alibistická. Pevně doufám, že soutěžní sekce ÚOHS kritice tohoto druhu odolá. Bude moci své zdroje využít k plnění své zákonné role, nikoli veřejné obhajobě svých kompetencí v mediální výměně.
