Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Petr Zábranský a JUDr. Martin Mezenský
Nejvyšší správní soud („NSS“) ve svém rozsudku ze dne 23. června 2021, č. j. 10 As 36/2021-77, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2021, č. j. 38 A 2/2020-109, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ve věci vydání územního rozhodnutí pro stavbu české části rychlostní silnice R52 z Brna do Vídně.
Správní soudy konstatovaly, že stavební úřady pochybily a postupovaly v rozporu s mezinárodněprávními a unijními závazky České republiky, když se řádně nezabývaly účastenstvím a odvoláním rakouského environmentálního spolu VIRUS v prvostupňovém a odvolacím navazujícím územním řízení. Kritice správní soudy navíc podrobily i skutečnost, že záměr výstavby rychlostní silnice R52 v její české části neprošel přeshraničním, ale pouze vnitrostátním procesem EIA.
NSS v dotčeném rozsudku vyložil, že unijní směrnice EIA je nadána přímým účinkem, což znamená, že práv z ní vyplývajících (provádějících Aarhuskou úmluvu) se subjekty mohou domáhat i přes nedostatečnou či neúplnou vnitrostátní implementaci – plná účinnost směrnice EIA tak musí být v jednotlivých řízeních zaručena, a to včetně řízení navazujících, tedy i územního řízení.
České stavební úřady tak byly povinny zajistit, aby dotčená veřejnost dostala v návaznosti na proces EIA (byť vnitrostátní a nikoli přeshraniční) včasnou a účinnou možnost účastnit se navazujícího řízení a vyjádřit svá stanoviska a námitky ještě před vydáním územního rozhodnutí. Za vhodnější, rychlejší i hospodárnější přitom NSS považuje, pokud je dotčená veřejnost přítomna a její námitky jsou vypořádány již v prvostupňovém navazujícím řízení, byť účast v prvostupňovém navazujícím řízení není podmínkou podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí.
Vzhledem k povaze záměru (mezistátní rychlostní silnice) je přitom zřejmé, že záměr může mít vliv na životní prostředí i za hranicemi České republiky, takže dotčenou veřejností mohou být také zahraniční subjekty. Jejich účast v navazujících řízeních přitom nesmí být pouze formální a nesmí být omezována neodůvodněnými překážkami ze strany správních orgánů.
Stavební úřady tedy pochybily, když v souladu se směrnicí EIA (a Úmluvou z Espoo) nezajistily pro zahraniční subjekty informace o navazujícím územním řízení v kvalitě odpovídající požadavkům informovanosti v přeshraniční EIA (například zveřejnění informací o územním řízení v němčině a v dotčených regionech).
V návaznosti na toto pochybení pak stavební úřady měly přihlédnout k opožděné žádosti o účast v navazujícím územním řízením i pro žalující rakouský environmentální spolek VIRUS, a to zvláště tehdy, kdy se v navazujícím územním řízení konalo opakované veřejné projednání a otevřelo se v podstatě druhé okno pro podávání přihlášek dotčené veřejnosti do předmětného řízení. Skutečnost, že se stavební úřady k původní žádosti spolku VIRUS nikdy nijak nevyjádřily, takže se spolek VIRUS ve zmíněném okně znovu nepřihlásil, nemůže jít k jeho tíži. Obdobně byly stavební úřady povinny pomoci spolku VIRUS odstranit vady jeho odvolání proti územnímu rozhodnutí v souladu se správním řádem. S ohledem na všechna uvedená pochybení tak NSS potvrdil závěry ostravského krajského soudu, že územní rozhodnutí pro rychlostní silnici R52 musí být zrušeno.
Z rozebíraného rozhodnutí si lze odnést podrobný obrázek o postoji NSS, který je založen na tom, že vyřešení otázky účastenství dotčené veřejnosti již v prvním stupni navazujícího řízení (případně rovnou i rozhodnutí o jejích námitkách) usnadňuje pozici odvolacímu orgánu a urychluje celé řízení. Nepřihlédnutí ke snaze dotčené veřejnosti zapojit se v navazujícím řízení může naopak výrazně prodloužit dobu nutnou pro uskutečnění záměru, protože správní soudy se nebudou zdráhat procesní práva těchto subjektů chránit a často dlouho a složitě vytvářené územní rozhodnutí rušit.
Rozhodnutí NSS je dostupné zde: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2021/003610As__2100077S_20210623130149.pdf
