Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Petr Zábranský a JUDr. Martin Mezenský
Nejvyšší správní soud („NSS“) v rozsudku ze dne 31. března 2021, č. j. 2 As 344/2019-47, zamítl kasační stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze, který potvrdil pokutu udělenou profesionálnímu řidiči v roce 2016 za porušení povinností provozovatele taxislužby spočívající v absenci taxametru a nápisu TAXI a označení dopravce na vozidle. Řidič převezl figuranty spolupracující s dopravním úřadem na základě objednávky služby osobní přepravy prostřednictvím mobilní aplikace.
Poté, co provozovatel mobilní aplikace na základě předchozích kontrol zablokoval pracovníkům dopravního úřadu přístup do aplikace přes jejich služební telefony, přikročil dopravní úřad k provádění kontrol podle kontrolního řádu odlišným způsobem. V každém objednaném voze jel vždy jeden pracovník dopravního úřadu a jedna třetí osoba, která přepravu objedná přes svůj soukromý mobilní telefon a uhradí svou vlastní platební kartou. Figuranti následně dojeli na smluvené místo, kde již vyčkával pověřený kontrolní pracovník provádějící kontrolu a sepisující protokol o kontrole. Figuranti byli ve správním řízení vyslechnuti jako svědci.
Řidič však proti takovému postupu správních orgánů brojil podle kontrolního řádu i správního řádu, nesouhlasil pak ani se závěry Městského soudu v Praze, který zamítl jeho žalobu proti potvrzujícímu rozhodnutí Ministerstva dopravy coby odvolacího správního orgánu.
NSS konstatoval ve shodě s Městským soudem v Praze, že figuranti vystupovali v postavení přizvaných osob podle ustanovení § 6 kontrolního řádu. Dopravní úřad určil dvojici figurantů i jejich trasu, a to s cílem přivést dopravce na místo, kde pracovník kontrolního orgánu provede vlastní kontrolu. Tento postup tak naplnil materiální znaky pověření figurantů podle kontrolního řádu, byť pověřeným osobám dopravní úřad nevydal žádná formální pověření.
NSS pak průběh kontroly posoudil tak, že pověřené osoby se podílely na zahájení kontroly tím, že na pokyn dopravního úřadu provedly první kontrolní úkon ve věci – využití osobní přepravy sjednané prostřednictvím mobilní aplikace, tj. kontrolní nákup podle § 8 písm. b) kontrolního řádu; na ten bezprostředně navazovalo předložení pověření ke kontrole kontrolujícím pracovníkem dopravního úřadu v cíli cesty v souladu s § 5 odst. 2 písm. c) kontrolního řádu. Pověřený pracovník dopravního úřadu pak v kontrole dále pokračoval, včetně sepsání protokolu o kontrole.
NSS se ztotožnil se závěry správního soudu, že chybějící pověření přizvaných osob sice bylo vadou, nemělo však na zákonnost kontroly ani napadeného správního rozhodnutí vliv, a to i s přihlédnutím k vlastním kontrolním zjištěním pověřeného pracovníka dopravního úřadu v cíli cesty.
Žalobce rovněž namítal podjatost jedné z přizvaných osob (třetí osoby nepracující pro dopravní úřad) s odkazem na to, že coby rodinný příslušník přímého konkurenta žalobce měl zájem na jeho poškození. K tomuto NSS konstatoval, že kontrolující orgán nemůže spolupracující osoby vybírat zcela libovolně, použití pověřených osob musí směřovat k dosažení účelu kontroly. V tomto případě směřovala svědectví pověřených osob k úplnému objasnění skutkových okolností žalobcem poskytnuté přepravy, a tedy tomuto požadavku, vyjádřenému i v ustanovení § 6 odst. 1 kontrolního řádu, použití přizvaných osob vyhovělo.
Ohledně motivace osob přizvaných k účasti na kontrolních úkonech NSS uvedl, že obecně je nutné zkoumat věrohodnost (ta v řízení napadána nebyla) a nepodjatost osob účastnících se na kontrole. V tomto případě však NSS zdůraznil, že nepodjatost musí být zkoumána zejména ve vztahu k osobám podílejícím se na vydání správního rozhodnutí. Podstatné je, aby podjatost nebyla dána u osob vytvářejících „vůli“ správního orgánu – zde zejména pověřeného pracovníka dopravního úřadu, který porušení příslušných ustanovení zákona o silniční dopravě identifikoval. Svědectví přizvaných osob bylo přitom pouze jedním z důkazů hodnocených v řízení o přestupcích.
NSS tak deklaroval, že v případě, kdy přizvaná osoba vykoná pouze dílčí kontrolní úkon, o němž podá věrohodné svědectví, a dále již žádné kontrolní činnosti nevykonává a na průběhu a výsledcích kontroly se nijak nepodílí, její motivace odhalit porušování právních předpisů nemůže být pro zákonnost kontroly diskvalifikující, byť by byla vedena spotřebitelským aktivismem, konkurenčním bojem či závistí.
Z uvedeného tak vyplývá, že NSS zachovává relativně širokou diskreci kontrolujícím orgánům stran způsobu provádění kontrol podle kontrolního řádu, a v případě součinnosti přizvaných osob a pověřených pracovníků kontrolujícího orgánu nezakládají nezákonnost kontrolních postupů ani některá formální pochybení.
V případě, že je podnikatel kontrolován, je tak vždy nutné pečlivě zkoumat, kdo a jak dospěl k jednotlivým kontrolním zjištěním, neopomenout jednotlivá nesprávná kontrolní zjištění v úplnosti namítat, a nepodcenit ani předcházení situacím, při kterých by kontrolující orgány mohly dospět k závěru, že se kontrolovaná osoba dopouští porušení právních předpisů.
Rozhodnutí NSS je dostupné zde.
