Autor: Mgr. Michal Nulíček, LL.M. a Mgr. Jaroslav Heyduk
Tisková zpráva Evropského parlamentu z 22. června o dohodě nad revidovaným textem Směrnice o zástupných žalobách ohlásila naději na brzkou finalizaci právní úpravy hromadných žalob (v evropské terminologii zástupných žalob“) na evropské úrovni. Směrnice, která je součástí nové koncepce ochrany spotřebitele tzv. New Deal for Consumers, byla navržena před více než dvěma lety, ale silné reakce na první návrh a celková ožehavost zavedení evropských hromadných žalob, způsobily, že na podstatný pokrok se muselo čekat až do letoška.
Jedná se o důležitý krok i pro Českou republiku. V Poslanecké sněmovně je projednáván návrh českého zákona týkající se hromadných řízení, jehož cílem je rovněž transponovat plánovanou evropskou úpravu. Koncept hromadných žalob má v České republice, podobně jako v Evropě, dlouhodobě mnoho kritiků. Nynější postup na evropské úrovni by mohl podpořit zastánce návrhu zákona u nás.
Obtížná cesta ke shodě
Hlavní myšlenka hromadných žalob je jistě dobrá – vyřešit situace, kdy by spotřebitel pro bagatelní částku spor soudní cestou vůbec nezahajoval, a raději by nárok nechal být. Při spojení všech zasažených spotřebitelů se však může výše celkového nároku dostat na částky ohrožující existenci některých podnikatelů. Již hrozba hromadnou žalobou tak má svou sílu a související mediální tlak na podnikatele může být extrémní. I když spor pro žalovaného může skončit nakonec dobře, následky negativní mediální pozornosti je prakticky nemožné zpětně napravit či nahradit. Hromadná žaloba se tak lehce může stát nástrojem, který má za cíl podnikatele poškodit. Není to planá hrozba, jaký problém mohou špatně nastavené právní nástroje přinést, ukázaly v České republice šikanózní insolvenční návrhy.
Směrnice má za cíl zavést harmonizovaný model hromadných žalob pro spotřebitele ve všech členských státech. To je sama o sobě revoluční myšlenka a při schvalování návrhu směrnice se ukázalo, že je třeba zohlednit popsaná rizika zneužití hromadných žalob a nestačí chránit pouze spotřebitele. Nyní vyjednaný návrh směrnice by měl být kompromisem obou pohledů – dle spoluautora návrhu Geoffroye Didiera se představitelé Evropské unie snažili najít rovnováhu mezi legitimní ochranou zájmů spotřebitelů a zároveň potřebou právní jistoty pro podnikatele.
Revize návrhu směrnice
Podání hromadné žaloby jménem skupiny spotřebitelů v režimu směrnice zůstává v rukou kvalifikovaných subjektů. Každý členský stát bude muset nově nominovat nejméně jednu entitu, která bude jako kvalifikovaná osoba oprávněna jednat jménem spotřebitelů ve věci přeshraničních hromadných žalob. Podmínky pro kvalifikaci spotřebitelské organizace určuje členský stát a lze očekávat, že bude snahou, aby možnost zahájit hromadné řízení zůstala jen v rukou prověřených spotřebitelských organizací.
Pro posílení odpovědnosti za zahájení sporu je ve směrnici nově zakotvena zásada, že náklady na soudní řízení hradí ten, kdo měl ve sporu neúspěch. Tento model není v české právní úpravě při využití předžalobní výzvy ničím cizím a vzhledem k relativně nízkým částkám, které bývají jako náhrada nákladů soudy přisuzovány, tato změna nebude mít v našich podmínkách významný odstrašující efekt.
Pravděpodobně největší novinkou návrhu je zavedení tzv. certifikace žalob – předběžného řízení, ve kterém je řešena otázka přípustnosti hromadné žaloby před jejím vlastním projednáním. V případě, že žaloba v certifikační fázi neobstojí, do fáze řízení ve věci samé, v níž dochází k meritornímu projednání věci, se vůbec nedostane. Smyslem je pochopitelně filtrování zjevně šikanózních návrhů.
Způsob fungování těchto certifikačních fází bude ponechán na členských státech. Nutno říct, že při přípravě českého návrhu zákona o hromadných žalobách čelila certifikační fáze mnoha kritikám, a to zejména pro tvrzené zatížení soudního aparátu při jejím projednávání soudy. Na otázku, zdali je vůbec možné v certifikační fázi zjistit, zda jde o šikanózní či bezdůvodnou žalobu, ministerstvo do teď nedalo jasnou odpověď. Domníváme se, že tato fáze bude pro svou konstrukci skýtat prostor pro mnoho pochybení, přičemž ponechání úpravy certifikačních řízení na členských státech jde proti smyslu směrnice jako snahy o sjednocení podmínek pro přístup spotřebitelů k hromadným řízením.
I po revizích návrhu směrnice stále platí, že hromadná žaloba by se na evropské úrovni měla vztahovat na porušení práv spotřebitelů v oblasti ochrany údajů, finančních služeb, ve sporech týkajících se cestovního ruchu, energetiky, telekomunikace, životního prostředí, zdraví či právu cestujících v letecké a železniční dopravě. Pokud bude směrnice schválena Parlamentem Evropské Unie a Radou Evropské unie jako celek, budou mít členské státy následně 2 roky na transpozici směrnice a dalších 6 měsíců na aplikaci pravidel.
