Zdroj: Tydenikeuro.cz
Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Petr Zábranský a JUDr. Martin Mezenský
Nejvyšší správní soud v nedávném rozhodnutí potvrdil zrušení přijaté změny územního plánu města Zábřeh, v níž šlo zejména o zákaz umisťování tzv. „zvláště velkých zdrojů znečišťování“ v městské průmyslové zóně.
Zastupitelstvo města přijalo v roce 2019 změnu územního plánu, která přišla s novým pojmem „zvláště velký zdroj znečišťování“. Těmito zdroji měla být zařízení ke spalování paliv o tepelném příkonu vyšším než 50 MW a město je zakázalo umístit v místní průmyslové zóně. Jedním z problém přitom bylo, že v době přijetí této změny už bylo vydáno nepravomocné rozhodnutí o umístění papírny se dvěma kotly na biomasu o tepelném příkonu 2 x 55 MW do změnou územního plánu zasažených ploch. Nastala tak paradoxní situace, kdy vlastník měl k dispozici rozhodnutí o umístění stavby, nicméně podle přijaté změny územního plánu by ji nemohl provozovat.
Vlastník papírny se proti změně územního plánu bránil už v průběhu jejího přijímání, nebyl však úspěšný. Následně se tedy proti přijaté změně musel bránit také před soudem. Věc se dostala až před Nejvyšší správní soud, který měl poslední slovo.
V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl, že jistě není vyloučeno, aby město do územního plánu zahrnulo regulaci, která znemožní v určitých plochách umisťování zařízení ke spalování paliv, jejichž tepelný výkon by přesahoval stanovený limit. Problémem v dané věci ovšem bylo to, že ani ve vypořádání námitek vlastníka papírny při přijímání změny územního plánu, ani v obecném odůvodnění této změny město dostatečně nevysvětlilo, proč zakazuje provoz právě takovýchto zařízení.
Město při vymezení pojmu „zvláště velký zdroj znečišťování“ vycházelo z dnes již neúčinného znění zákona o ochraně ovzduší, který rozděloval zdroje znečištění ovzduší pouze podle tepelného příkonu. Stávající zákon o ochraně ovzduší však hodnotí zdroje znečištění ovzduší na základě více kritérií, které lépe vyhodnocují skutečné dopady provozování zařízení na životní prostředí. Dle Nejvyššího správního soudu tedy mělo město buďto využít všech kritérií obsažených v novém zákoně, anebo odůvodnit svůj způsob regulace (proč bylo přijaté řešení nezbytné, proč nemohlo být lepší ochrany ovzduší dosaženo mírnějšími prostředky a proč byl jako nejvhodnější řešení zvolen preventivní zákaz výstavby zařízení ve vymezeném území). Nejvyšší správní soud také uvedl, že argumenty města měly být o to přesvědčivější, že stavba papírny již byla v době přijímání změny územního plánu nepravomocně povolena. Nic z uvedeného ovšem napadená změna územního plánu neobsahovala.
Odkaz na celý článek naleznete zde.
