Autor: Mgr. Petr Zábranský, JUDr. Martin Mezenský
Nejvyšší správní soud se v nedávném rozhodnutí vyslovil ke vztahu správní žaloby a obnovy správního řízení ve věci rozhodnutí o zrušení vysokoškolských titulů.
Stěžovateli byly rozhodnutím Západočeské univerzity v Plzni zrušeny jeho tituly získané na Fakultě právnické ZČU, přičemž byl poučen, že proti rozhodnutí není přípustné odvolání. Stěžovatel se přesto odvolal a následně promeškal lhůtu k podání správní žaloby. Posléze se obrátil na ZČU s žádostí o obnovu řízení, která byla jak univerzitou, tak MŠMT jakožto odvolacím orgánem zamítnuta. S žalobou proti rozhodnutí MŠMT stěžovatel taktéž neuspěl – krajský soud s poukazem na zásadu vigilantibus iura skripta sunt shrnul, že nebyly naplněny důvody obnovy řízení, protože namítané skutečnosti stěžovatel měl a mohl uplatnit v žalobě proti rozhodnutí o zrušení vysokoškolského diplomu.
Nejvyšší správní soud však se závěry krajského soudu nesouhlasil a uvedl, že žádost o obnovu řízení, stejně jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, směřuje proti pravomocnému rozhodnutí, a ve svém důsledku se tak jedná o dva subsidiární prostředky ochrany práv, které se vzájemně nijak nevylučují a ani nepodmiňují. Proto se podle NSS nelze spokojit s pouhým poukazem na výše uvedenou zásadu, neboť krajský soud byl povinen věcně posoudit tvrzení stěžovatele a zhodnotit, zda jsou způsobilá naplnit materiální kritérium obnovy řízení, tj. zda „mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“. Na dané skutečnosti nemění nic ani fakt, že stěžovatel, ač měl údajně absolvovat vysokoškolské právnické vzdělání, se neřídil poučením o nemožnosti odvolání a následně promeškal lhůtu k podání žaloby ve správním soudnictví. Opožděné podání žaloby jej tak nijak nediskvalifikuje a bez dalšího nevylučuje naplnění důvodů pro podání žádosti o obnovu správního řízení.
