Autoři: JUDr. Martin Šubrt, Ph.D., LL.M., Mgr. Ondřej Křížek a Mgr. Jiří Ganger, LL.M.
Nejvyšší soud se ve svém recentním rozhodnutí uveřejněném pod sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, ze dne 12. 5. 2021, zabýval otázkou určitosti vymezení předmětu podnikání nebo činnosti ve stanovách nebo společenské smlouvě.
Předmět podnikání nebo činnosti je jednou z obligatorních náležitostí stanov (společenské smlouvy), jejímž účelem je zajistit, aby obchodní korporace vykonávala výlučně činnosti, které jí její společníci nebo členové určili. Určením předmětu podnikání nebo činnosti obchodní korporace společníci nebo členové realizují právo rozhodovat o základním směřování obchodní korporace.
Nejvyšší soud proto v rozhodnutí připomíná, že ke změně zápisu předmětu podnikání nebo činnosti společnosti do obchodního rejstříku musí být doloženy stanovy (společenská smlouva), přičemž do obchodního rejstříku lze zapsat jako předmět podnikání nebo činnosti pouze činnosti, které jsou uvedeny ve stanovách (společenské smlouvě). Společníci nebo členové obchodní korporace mohou předmět podnikání vymezit odlišně, než jak jednotlivé činnosti vymezuje živnostenský zákon, a proto v případě, že k takovému odlišnému vymezení dojde, je živnostenský úřad povinen podřadit předmět podnikání pod příslušnou živnost a určit, jestli pro takto vymezenou živnost ve stanovách (společenské smlouvě) postačí splnit všeobecné podmínky provozování živnosti nebo je nutné splnit přísnější podmínky, které jsou spojeny s provozem řemeslné nebo koncesované živnosti.
Ujednání stanov (společenské smlouvy), jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, nesplňuje požadavek určitosti, protože nelze ani výkladem takového ustanovení dojít k závěru, jaký je konkrétní obsah předmětu podnikání. Živnost volná je vymezena negativně a spadá do ní vše, co není zahrnuto do živnosti řemeslné nebo koncesované, a proto nelze z ujednání stanov (společenské smlouvy) dovozovat, že vůlí společníků nebo členů obchodní korporace bylo podnikat ve všech činnostech uvedených v příloze č. 4 živnostenského zákona a předmětem podnikání by tedy měl být nevymezený okruh činností. Takové ujednání ve stanovách (společenské smlouvě) je dle Nejvyššího soudu zdánlivým právním jednáním.
Praktickým dopadem tohoto ustanovení je, že všechny obchodní korporace, které ve svých stanovách nebo společenské smlouvě mají předmět podnikání nebo činnosti vymezen jako výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona bez uvedení konkrétního oboru činnosti, by měly zjednat nápravu. Změnu stanov (společenské smlouvy) standardně schvaluje valná hromada ve formě notářského zápisu, což s sebou nese další náklady na provedení a zápis této změny do obchodního rejstříku.
Na závěr lze doplnit, že toto téma bylo mezi odbornou veřejností již delší dobu diskutováno, přičemž v určité její části s názorem Nejvyššího soudu uvedeném v předmětném rozhodnutí panovala shoda. Vymezení předmětu podnikání nebo činnosti je dle našeho názoru provázáno i s dalšími ustanoveními zákona o obchodních korporacích, na které výše uvedený judikát Nejvyššího soudu může mít dopad, a to např. ustanovení o zákazu konkurence a jejího případné porušení, což v praxi vyvolává řadu otázek.
Plné znění rozsudku Nejvyššího soudu je k dispozici zde.
