Unijní spotřebitelská úprava nevyžaduje, aby obchodník za všech okolností poskytl spotřebiteli při uzavírání smluv na dálku a mimo obchodní prostory své telefonní číslo. K takovému závěru dospěl Soudní dvůr EU v řízení o předběžné otázce ve věci C-649/17, jejímž předmětem byl výklad článku 6 odst. 1 písm. c) Směrnice 2011/83/EU. Ten stanovuje, že před uzavřením smlouvy na dálku nebo mimo obchodní prostory poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem telefonní číslo, číslo faxu a e-mailovou adresu, pokud existují, které spotřebiteli umožňují urychleně obchodníka kontaktovat a efektivně s ním komunikovat.
Spor v původním řízení inicioval německý Spolkový svaz spotřebitelských center a sdružení, podle kterého se společnost Amazon dopustila porušení výše zmíněné povinnosti tím, že na svých webových stránkách neinformovala spotřebitele dostatečným a srozumitelným způsobem o svém telefonním a faxovém čísle, a že služba zpětného volání, kterou Amazon spotřebitelům na svých stránkách nabízela, nesplňuje požadavky na informace kladené citovanou úpravou. Spolkový svaz svá tvrzení dále opíral o transpozici předmětného ustanovení do vnitrostátního práva, podle kterého je obchodník povinen poskytnout telefonní číslo vždy.
SDEU při výkladu zdůraznil, že jako součást zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů mají být spotřebitelé schopni urychleně kontaktovat obchodníka a efektivně s ním komunikovat a obchodník je povinen spotřebitelům příslušné komunikační prostředky poskytnout. Požadavek dát spotřebiteli k dispozici za všech okolností telefonní číslo, případně zřídit telefonní linku nebo založit novou e-mailovou adresu, se však jeví především v kontextu menších podniků jako nepřiměřený. Obchodník je tedy podle Soudního dvora povinen sdělit telefonní (nebo faxové) číslo pouze v případě, že takové číslo má a nepoužívá je výhradně pro jiné účely, než je kontakt se spotřebiteli.
Vzhledem k tomu, že je úprava informací pro spotřebitele založena na úplné harmonizaci, uzavřel Soudní dvůr, že musí být předmětné ustanovení vykládáno v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která obchodníkovi ukládá, aby před uzavřením smlouvy na dálku nebo mimo obchodní prostory za všech okolností poskytl své telefonní číslo. Z tohoto pohledu se jeví jako nejasná navrhovaná úprava § 1820 obsažená v připravované novele občanského zákoníku, z jejíhož znění není patrné, zda je obchodník povinen sdělit spotřebiteli telefonní číslo vždy, nebo pouze v případě, že jej ke komunikaci se spotřebiteli používá. Je nicméně zřejmé, že bude-li novela přijata v navrhovaném znění, bude ji pro dosažení souladu s evropskou úpravou nutné vykládat ve světle tohoto rozhodnutí.
