Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Petr Zábranský a JUDr. Martin Mezenský
Krajský soud v Brně („KSBR“) rozsudkem ze dne 18. února 2021, č. j. 30 A 15/2019-107, zamítl žalobu vlastníků nevyužívané zemědělské stavby bývalého statku proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, kterým bylo potvrzeno vydání stavebního povolení na stavbu zpevněné (asfaltové) polní cesty ležící právě v blízkosti bývalého statku.
Žalobci namítali, že se Krajský úřad Zlínského kraje dostatečně nevypořádal s jejich četnými odvolacími námitkami vznesenými v rámci řízení o vydání stavebního povolení. Námitky se týkaly kupříkladu neprovedení řízení EIA k záměru polní cesty, nezvážení jejího odsunu a negativního vlivu předmětné asfaltové stezky na údajně přítomnou kolonii ohroženého motýla bource (resp. správně bourovce) trnkového, migrační trasy divoké zvěře, stav místní honitby a pohyb dobytka.
KSBR konstatoval, že většinu námitek podali žalobci opožděně, neboť se tyto námitky objevily až v odvolání proti stavebnímu povolení. KSBR připomněl, že v daném řízení proběhla koncentrace v podstatě hned třikrát: podle § 114 odst. 2 stavebního zákona ve stavebním řízení již není možné namítat to, co mohl jeho účastník proti stavbě vznášet v řízení územním (nebo v řízení o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav); podle § 112 odst. 2 stavebního zákona uplynula lhůta k uplatnění námitek stanovená příslušným stavebním úřadem po deseti dnech ode dne doručení oznámení o zahájení stavebního řízení; a konečně podle § 82 odst. 4 správního řádu lze nové důkazní návrhy a skutková tvrzení v odvolání uplatňovat jen tehdy, pokud je nebylo možné vznášet dříve.
KSBR tak uzavřel, že zásada koncentrace řízení se neuplatní pouze tehdy, jestliže účastník řízení nemohl své námitky vznést dříve z objektivních důvodů nebo jestliže se jeho námitky týkají veřejného zájmu, jehož ochranu je správní orgán povinen zajistit z úřední povinnosti.
K tomu KSBR doplnil, že pokud účastník řízení uplatňuje nová skutková tvrzení po koncentraci řízení, je zároveň jeho povinností takové údaje vymezit, tedy vysvětlit, z čeho opožděné uplatnění určité námitky vyplývá, čímž by bylo správnímu orgánu umožněno ověřit, zdali jsou přítomny objektivní důvody k prolomení koncentrační zásady. Námitky žalobců v nadepsané věci ale takové povahy nebyly.
V případě námitek týkajících se ochrany veřejného zájmu KSBR uvedl, že vůči tomuto typu námitek se ani nelze dost dobře koncentrace řízení dovolávat, neboť k vyřešení dotčených otázek je stavební úřad povinen bez ohledu na míru aktivity účastníků řízení – například prostřednictvím závazných stanovisek. Jako příklad tak lze uvést situaci, kdy je stavební povolení pro určitý záměr vydáno i přes zcela chybějící závazné stanovisko orgánu ochrany životního prostředí (vody, půdy, …) – v takovém případě je námitka samozřejmě včasná i v rámci odvolání pro takovému vadnému stavebnímu povolení.
KSBR dále řešil, zdali Krajský úřad Zlínského kraje pochybil, když si nevyžádal potvrzení závazných stanovisek týkajících se ochrany přírody a krajiny v návaznosti na podání odvolaní žalobců, ve kterém žalobci namítali ohrožení kolonie motýla bource (resp. správně bourovce) trnkového a ohrožení tras lesní zvěře. KSBR dospěl závěru, že povinnost odvolacího správního orgánu vyžádat si potvrzení závazného stanoviska není automatická a bezvýjimečná.
KSBR shrnul, že odvolací správní orgán není povinen vyžádat si potvrzení nebo změnu závazného stanoviska dotčeného orgánu na základě odvolací námitky, která je již na první pohled a bez nutnosti odborné úvahy nedůvodná nebo zůstane ze strany účastníka naprosto nepodložená.
KSBR uvedl, že pokud je odvolací námitku možné logicky vypořádat i laickou úvahou, přezkum závazného stanoviska, jehož se námitka týká, není nutný. Jak bylo v analyzovaném rozsudku ostatně uvedeno: „přeběhnout úzkou asfaltovou cestu uprostřed polí není podle názoru krajského soudu pro běžnou zdravou srnu průměrné kondice žádný problém.“ Takový závěr lze jistě dovodit i bez přezkumu a posouzení kladného závazného stanoviska Ministerstvem životního prostředí.
Co se nepodloženosti námitek týče, KSBR takové označuje za „holý výkřik“, bez důkazů, i bez relevantních skutkových tvrzení – výkřik předem odsouzený k nezdaru, použitý čistě účelově ke zdržení běhu řízení. Za takový „holý výkřik“ považoval KSBR i zbývající námitky žalobců: žádost o provedení řízení EIA k záměru výstavby polní cesty nebyla odůvodněna vůbec, k údajné přítomnosti kolonie ohroženého motýla v blízkosti plánované polní cesty také nebyly uvedeny žádné podrobnosti či důkazy (mapky, fotky, výsledky pozorování), pouze odkaz na poznatky žalobců. KSBR pak tyto údajné lepidopterologické poznatky žalobců zlehka zpochybnil, když poznamenal, že žalobci: „ani nebyli schopni ve svých podáních předmětného motýla správně pojmenovat – nejedná se o bource, nýbrž bourovce trnkového, přičemž bourovcovití jsou jiná čeleď motýlů než bourcovití (žalobce pravděpodobně zmátla podobnost názvu se známým bourcem morušovým, z jehož kokonů se vyrábí hedvábí).“
KSBR tak žalobu v celém rozsahu zamítl; rovněž vyzdvihl, že Krajský úřad Zlínského kraje se v napadeném správním rozhodnutí věcně vypořádal se všemi, tedy i opožděně uplatněnými, námitkami žalobců. KSBR kvitoval, že odvolací orgán tak učinil nad rámec svých povinností, ve snaze dosáhnout větší srozumitelnosti a přesvědčivosti svého rozhodnutí vůči jeho adresátům, což dle KSBR naplňuje principy dobré správy.
Podobně lze kvitovat i samotný analyzovaný rozsudek KSBR, který strukturovaně, důkladně, ale přitom poutavě a čtivě řeší složité správněprávní instituty koncentrace řízení a přezkumu závazných stanovisek způsobem, se kterými lze v abstraktní doktrinální rovině zcela souhlasit. Takto přesvědčivá a čtenářsky přívětivá judikatura může rovněž napomoci i dalším správním orgánům vypořádat se efektivně se zjevně bezúspěšnými a účelovými námitkami, která brání realizaci stavebních a jiných záměrů, ačkoli tyto splňují všechny zákony předvídané nároky a jsou povolovány v souladu s nezbytnými procesními standardy.
Rozhodnutí KSBR je dostupné ZDE.
