Aktualitu připravili: Mgr. Petr Zábranský, JUDr. Martin Mezenský
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. října 2019, sp. zn. 8 Ads 301/2018, vymezil povahu a rozsah soudního přezkumu systematizace služebních míst provedené na základě usnesení vlády a promítnuté do organizační struktury ústředního orgánu státní správy v režimu zákona o státní službě.
Senát Nejvyššího správního soudu nejprve konstatoval, že systematizace nemůže přímo zasáhnout do práv a povinností osoby ve státní službě, jejíž služební místo má být na základě systematizace zrušeno. Nejedná se tak o nezákonný zásah ve smyslu § 82 soudního řádu správního ani o rozhodnutí ve smyslu § 65 téhož zákona. Soud uvedl, že systematizace přijatá usnesením vlády i na ni navazující změna organizační struktury správního orgánu jsou obecné interní organizační akty dopadající na předem neurčitý okruh adresátů. Nic na tom nemění ani to, že systematizací dotčeného jednotlivce lze v určitých případech (zejména na úrovni ředitelů odborů či náměstků) identifikovat. Subjekty regulace jsou vždy vymezeny definičními znaky (typicky zastávanou funkcí), nikoli individuálním jmenovitým vymezením konkrétních dotčených osob. Z tohoto důvodu podaná zásahová žaloba tak musí být odmítnuta pro chybějící podmínku řízení.
Soud následně judikoval, že by bylo v rozporu s garancemi vyplývajícími z čl. 79 odst. 2 Ústavy a čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, pokud by nebylo soudům umožněno přezkoumat nejen zákonnost samotného rozhodnutí zasahujícího do práva vykonávat funkci ve státní službě (typicky odvolání ze služebního místa po jeho zrušení z důvodu systematizace), ale také zákonnost předcházejících kroků, a to včetně systematizace a navazující změny organizační struktury, které představují pro vydání výše uvedeného rozhodnutí závazný podklad. Jedná se tak o závazné akty, na které dopadá ustanovení § 75 odst. 2 soudního řádu správního, a které jsou přezkoumatelné správními soudy.
Na osoby ve státní službě se tak nyní obdobně vztahují řešení organizačních změn u zaměstnavatele v režimu zákoníku práce. Jelikož judikatura civilních soudů dovodila, že samotné rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách je pouze faktickým úkonem, okolnostmi a podmínkami jeho přijetí se tedy soudy zabývají až v rámci řízení o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru.
Správní soudy tak mohou nyní přezkoumávat, zdali usnesení vlády o systematizaci služebních míst skutečně sledovalo uváděné záměry (vyšší efektivita, racionalizace plnění úkolů apod.), nebo se jednalo o zjevně protiprávní (například diskriminační) krok.
