Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Petr Zábranský a JUDr. Martin Mezenský
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci („krajský soud“), svým rozsudkem zrušil změnu územního plánu města Zábřeh v rozsahu zákazu umisťování „zvláště velkých zdrojů znečišťování“ v plochách výroby a skladování. Nejvyšší správní soud („NSS“) rozhodnutí krajského soudu svým rozsudkem ze dne 24. září 2021, č. j. 10 As 305/2020-76, potvrdil.
Zastupitelstvo města Zábřeh přijalo v roce 2019 změnu územního plánu, která, mimo jiné, definovala nový pojem „zvláště velký zdroj znečišťování“ pro zařízení ke spalování paliv o tepelném příkonu vyšším než 50 MW a určila, že ve vybraných plochách výroby a skladování je nepřípustné tyto zvláště velké zdroje znečišťování umisťovat.
Proti této změně brojila společnost, která v průmyslové zóně dotčené předmětnou změnou chtěla realizovat výstavbu papírny, pro kterou již získala nepravomocné rozhodnutí o umístění stavby. Součástí papírny však jsou dva kotle na biomasu, každý s tepelným příkonem přes 55 MW. Změna územního plánu by tedy znemožnila papírnu pravomocně umístit, povolit a provozovat. Navrhovatelka proto již při projednávání změny zpochybňovala to, zda je tento zásah do jejího vlastnického práva nezbytně nutný a jedná se o nejšetrnější způsob dosažení zamýšleného cíle (ochrany ovzduší) nediskriminačním způsobem. Nebyla však úspěšná.
Krajský soud dal nakonec navrhovatelce zapravdu a změnu územního plánu v uvedené části pro nepřezkoumatelnost zrušil. NSS pak při řešení kasační stížnosti města připomněl, že obecně samozřejmě není vyloučeno, aby město do územního plánu zahrnulo regulaci, která znemožní v určitých plochách (byť určených pro průmysl) umisťování zařízení ke spalování paliv, jejichž tepelný výkon by přesahoval stanovený limit. Problémem v této věci ovšem byla skutečnost, že ani při vypořádání námitek navrhovatelky, ani v odůvodnění změny územního plánu není předmětná regulace řádně zdůvodněna.
Město při vymezení pojmu „zvláště velký zdroj znečišťování“ vycházelo z jich neúčinného zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 86/2002 Sb.), který stanovoval zdroje znečištění ovzduší do kategorií podle tepelného příkonu. Aktuálně účinný zákon o ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb.) však hodnotí zdroje znečištění ovzduší na základě komplexního setu kritérií, které lépe vyhodnocují skutečné dopady provozování zařízení na životní prostředí. Město tak nezdůvodnilo, proč si za regulatorní hodnotu vybralo pouze jeden z možných ukazatelů zatížení životního prostředí.
Město přitom k přijaté regulaci pouze obecně uvádělo, že se snaží chránit ovzduší přísněji než zákon a zásady územního rozvoje. Neuvedlo již ale žádné konkrétní důvody pro potřebu takové úpravy v přijaté podobě. Pořizovatel změny územního plánu i orgán ochrany přírody přitom doporučovali takovou otázku posuzovat individuálně v příslušném správním řízení, ne regulovat v územním plánu.
Pokud tedy město zvolilo právě takovou regulaci, mělo podle krajského soudu i NSS lépe a konkrétně vysvětlit, proč to bylo nezbytné a proč by lepší ochrany ovzduší nemohlo dosáhnout i jinak, mírnějšími prostředky než úplným preventivním zákazem určitých typů zařízení, a to jak obecně v odůvodnění změny územního plánu, tak konkrétně v odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Zvláště tam musí město vysvětlit, že zvolená úprava podmínek umisťování zařízení zasahuje do práv navrhovatelky jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle.
Argumenty města ve prospěch přísnější regulace musejí navíc být o to přesvědčivější, když navrhovatelka připravovala stavební záměr v souladu s dosavadním územním plánem a její umístění její papírny už bylo nepravomocně povoleno.
Nic z toho ovšem napadená změna územního plánu neobsahovala a s předloženými námitkami se buď nevypořádávala vůbec, nebo pouze obecnými konstatováními, která však nemířila k meritu námitek.
Rozhodnutí správních soudů tak lze jednoznačně podpořit: stanovení dostatečných nároků pro odůvodnění určité regulace v územním plánu (nebo jeho změně) je důležitým nástrojem ochrany jednotlivce před libovůlí zastupitelstva regulovat podnikání, bydlení či jiné činnosti bez závažných důvodů a řádného vyhodnocení dopadů zvolených prostředků, jež k zamýšlenému cíli regulace mají směřovat.
Nelze však opominout ani příkladnou procesní aktivitu navrhovatelky: brojit proti takovým zásahům a změnám v územním plánování je nutné hned od počátku, neboť takový postup zvyšuje šanci na úspěch při soudním přezkumu. Hrozí-li tedy přijetí regulace, která by zásadním způsobem omezila či dokonce znemožnila provádět v území zamýšlenou a dříve povolenou činnost, je nutné na taková rizika reagovat a neváhat obrátit se s vypracováním argumentace námitek a procesní strategie obrany na odborníky. Takové právní poradenství může následně ušetřit značné náklady na přepracování původních záměrů, které přijatá regulace negativně ovlivní.
Rozhodnutí NSS je dostupné zde.
