Autor: Mgr. Jaroslav Heyduk a Mgr. Tereza Holubová
Vláda dne 31. března 2020 schválila návrh zákona, na jehož základě má dojít ke zmírnění obtíží, ve kterých se v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19 a v souvislosti s tím přijatých mimořádných opatření nacházejí zejména účastníci soudních, insolvenčních a exekučních řízení, podnikatelé s dočasnými finančními problémy nebo členové orgánů obchodních korporací. Zákon by nyní měla ve zrychleném legislativním procesu projednat Poslanecká sněmovna.
Návrh zákona se zaměřuje na 4 hlavní oblasti, konkrétně na úlevu v případě zmeškání lhůt v různých řízeních, změny v insolvenčním právu, zastavení některých exekucí a zjednodušení pravidel vnitřního fungování právnických osob. Navrhovaná pravidla mají pomoci nejen podnikatelům, ale i nepodnikajícím fyzickým osobám, které se v důsledku mimořádných opatření (ať už těch vydaných vládou České republiky, Ministerstvem zdravotnictví nebo krajskými hygienickými stanicemi) dostaly do potíží. K jakým hlavním změnám by podle návrhu zákona mělo dojít?
- Promíjení zmeškání lhůt v řízeních
Podle návrhu zákona by mělo být v občanském soudním řízení, v řízení o výkonu rozhodnutí, řízení insolvenčním, exekučním a trestním (včetně některých řízení souvisejících) nebo ve správním a ústavním soudnictví možné prominout účastníkům lhůty k provedení úkonů, k jejichž zmeškání došlo z omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii.
Na tuto situaci příslušné procesní předpisy sice obecně pamatují a prominutí zmeškání lhůt v mimořádných případech již nyní umožňují, nový zákon by však přinesl možnost prominout zmeškání lhůt i v případech, kdy je to ze zákona vyloučeno nebo kde zákon s takovou možností ani nepočítá. Zároveň by prodloužil lhůtu, ve které je zmeškaný úkon třeba učinit. Lhůta by totiž uplynula až po skončení příslušného mimořádného opatření, v souvislosti s nímž bylo účastníkovi znemožněno úkon učinit, nejdříve však po zrušení nouzového stavu.
Lze předpokládat, že soudy se budou žádostem o prominutí lhůty snažit vyhovět, zároveň však smyslem zákona není poskytnutí generálního pardonu z procesních povinností na celou dobu trvání nouzového stavu. V žádostech o prominutí zmeškání lhůty tak bude třeba popsat, jak byl procesní subjekt mimořádným opatřením dotčen a co konkrétně mu zabránilo lhůtu dodržet; pokud se toto žadateli povede, vyhovující rozhodnutí nebude muset být odůvodněno.
- Změny v insolvenčním právu
Návrh zákona se zejména snaží pomoci dlužníkům v oddlužení, kteří aktuálně nejsou schopni splácet měsíční splátky v souladu se splátkovým kalendářem. Navrhuje tedy např. aby pro dlužníky v oddluženích schválených do 31. května 2019 nemožnost splatit 30 % pohledávek z důvodu ekonomických důsledků nemoci COVID-19 neznamenala ztrátu možnosti se oddlužit (stejnou možnost mají již dlužníci v řízeních zahájených po insolvenční novele provedené k 1. červnu 2019).
U podnikatelů, kteří se dočasně dostanou do platební neschopnosti, a naplní tak formálně podmínky úpadku podle insolvenčního zákona, má být dočasně suspendována povinnost podat na sebe insolvenční návrh. Tímto bude podle předkladatelů mj. zamezeno i případnému riziku odpovědnosti členů statutárních orgánů z důvodu, že porušili zákonnou povinnost a nepostupovali při odvracení hrozícího úpadku s péčí řádného hospodáře.
Návrh zákona se dále věnuje i insolvenčním návrhům podávaným proti dlužníkům věřiteli. Tyto návrhy mají pro dlužníka celou řadu negativních dopadů, které mohou jeho ekonomický propad prohloubit, a návrh zákona proto stanoví, že k insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účinnosti zákona do 31. srpna 2020 podal věřitel, se nepřihlíží. Navrhuje se také prostřednictvím možnosti požádat o tzv. mimořádné moratorium (během nějž např. nelze vydat rozhodnutí o úpadku) ochránit provozuschopné podniky, které se dostaly do přechodných platebních potíží v důsledku mimořádných opatření. Dlužníkům, kteří již řeší svůj úpadek sanačním způsobem se pak má umožňit požádat insolvenční soud o dočasné přerušení plnění reorganizačního plánu, aniž by hrozila přeměna reorganizace v konkurs.
Zákon se rovněž snaží ulevit insolvenčním soudům od administrativní zátěže a navrhuje omezit jejich povinnosti související s doručováním písemností. Soudy tak mají po nezbytně nutnou dobu doručovat pouze dlužníkovi a některým vybraným osobám. Jinak mají zveřejňovat písemnosti pouze v insolvenčním rejstříku (tzv. doručení vyhláškou).
- Změny v exekucích
Další opatření se má týkat např. zastavování bezvýsledných exekucí. Jedná se přitom o opatření diskutovaná již v rámci dříve předložené vládní novely příslušné exekuční úpravy, která má však být nyní schválena přednostně. Konkrétně by zákon měl zakotvit např. povinnost soudního exekutora rozhodnout o zastavení exekuce v případě, že po dobu posledních 3 let nedošlo k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti nebo nebyl-li po tuto dobu zjištěn či zajištěn žádný majetek postižitelný v exekuci, který by stačil alespoň ke krytí nákladů exekuce.
Rozhodnutí o zastavení by mohl odvrátit oprávněný, pokud by na výzvu soudního exekutora v přiměřené lhůtě složil další zálohu na náklady exekuce. U řízení vedeného ve prospěch oprávněného, u kterého lze předpokládat, že by mu složení zálohy způsobilo obtíže, postačí, aby oprávněný sdělil, že nesouhlasí se zastavením exekuce.
Na rozdíl od navrhované úpravy pravidel insolvenčního řízení je patrné, že vláda vychází z již předpřipravené exekuční novely, aniž by komplexněji adresovala nynější problémy osob postižených exekucí, které např. dočasně nemohou splácet své závazky. Těm tak nezbývá, než se spoléhat primárně na obecné možnosti odkladu exekuce, které jim již dnes zákon nabízí.
- Změny týkající se právnických osob
Jedním z problémů právnických osob v době mimořádných opatření je nemožnost konat osobní zasedání jejich orgánů. Zákon tak navrhuje po dobu trvání těchto opatření umožnit rozhodování mimo zasedání v písemné formě nebo s využitím technických prostředků i v případech, kdy taková možnost rozhodování není upravena v zakladatelském právním jednání.
Pokud ale zákon nebo zakladatelské právní jednání upravuje další podmínky takového rozhodování, musí tyto být splněny i v době trvání mimořádných opatření (například občanský zákoník stanoví taková pravidla pro společenství vlastníků jednotek, nebo zákon o obchodních korporacích pro kapitálové společnosti a družstva).
Automaticky se také prodlužuje funkční období členů volených orgánů právnických osob, ledaže s tímto prodloužením funkčního období nebude člen voleného orgánu dopředu souhlasit. Problém se zajištěním akceschopného statuárního orgánu umožňuje řešit i navrhované připuštění tzv. kooptace, tedy volby člena orgánu samotnými členy orgánu, neklesne-li jejich počet pod polovinu, a to i v případech, není-li taková volba připuštěna v zakladatelském právním jednání.
Návrh zákona také prodlužuje lhůtu k projednání řádné účetní závěrky valnou hromadou či členskou schůzí, a to o 3 měsíce ode dne skončení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do konce tohoto roku.
Je zřejmé, že zákon se snaží suspendovat nebo nahradit právní úpravu, která je za současné mimořádné situace buď obtížně aplikovatelná nebo dokonce násobí negativní ekonomické a společenské dopady mimořádných omezení a epidemie samotné. Byť i v současné době lze ve většině z uvedených oblastí využít stávající zákonné úpravy umožňující osobám dočasně se zprostit některých povinností nebo využít výhodnějších zákonných režimů, bude-li návrh zákona Parlamentem přijat, tyto možnosti se vítaným způsobem rozšíří a zejména v případě podnikatelů dojde k uvolnění některých, v současné době příliš svazujících, pravidel.
