Autor: Mgr. Jaroslav Heyduk, Mgr. Barbora Šimková
Ústavní soud ve svém nedávnem nálezu ze dne 30. dubna 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19 postavil najisto povahu lhůty pro zaplacení soudního poplatku ve formě kolkových známek, když rozhodl, že se jedná o procesní lhůtu, a tedy, že pro zachování lhůty postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě.
Ústavní soud tak rozšířil své závěry uvedené v nálezu ze dne 21. května 2019, sp. zn. I. ÚS 2535/18, ve kterém byla řešena povaha lhůty pro zaplacení správního poplatku ve formě kolkových známek, také na povahu lhůty pro zaplacení soudního poplatku ve formě kolkových známek.
Ústavní soud se neztotožnil se závěry Nejvyššího soudu, který ve svém rozhodnutí ze dne 10. dubna 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018 argumentoval tím, že zákon o soudních poplatcích ani občanský soudní řád neupravují, kterým okamžikem je soudní poplatek zaplacen, a proto při řešení této otázky je třeba postupovat podle daňového řádu. Není-li (ne)zaplacení soudního poplatku procesním úkonem, nemůže být ani lhůta k jeho zaplacení lhůtou procesní ve smyslu § 55 o. s. ř. S ohledem na výslovné ustanovení § 166 odst. 1 písm. a) daňového řádu (jemuž odpovídá i judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu) při placení soudního poplatku bezhotovostním převodem splní účastník svou poplatkovou povinnost až okamžikem, kdy byla platba připsána na účet příslušného soudu, a při zaplacení soudního poplatku v hotovosti na pokladně soudu dnem, kdy platbu učinil u soudu. Okamžik zaplacení soudního poplatku kolkovými známkami daňový řád neupravuje. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že není-li lhůta k zaplacení soudního poplatku stanovená podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích lhůtou procesní a kolkové známky jsou ekvivalentem peněz (ceninou sloužící k platbě soudních poplatků), musí se i soudní poplatek zaplacený touto formou dostat nejpozději poslední den lhůty do dispozice soudu. Nejvyšší soudu neshledal tudíž důvody k prolomení obecné zásady, že peněžitý dluh je splněn, až když se plnění dostane k věřiteli.
Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že pokud lze otázku včasnosti zaplacení soudního poplatku vyslovit dvojím způsobem, je třeba zvolit takový způsob výkladu, který méně znesnadňuje přístup ke spravedlnosti. Za situace, kdy daňový řád okamžik zaplacení soudního poplatku kolkovými známkami neupravuje, je třeba takovou lhůtu vyložit ústavně konformním způsobem.
Zastavení řízení pro pozdní zaplacení soudního poplatku, pokud ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku byly kolkové známky předány k poštovní přepravě, je odepřením přístupu k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Účastnící řízení mají tedy možnost uhradit soudní poplatek pouze několik minut před uplynutím lhůty, a to formou kolkových známek. Nutné je však zmínit, že kolkovými známkami je možné uhradit pouze poplatky, které nejsou vyšší než 5.000,- Kč.
Nejvyšší soud konstatoval, že pro zachování lhůty pro zaplacení soudního poplatku jak bezhotovostním převodem, tak kolkovými známkami, je nutné, aby v poslední den lhůty byla předmětná částka připsána na účet, nebo kolky doručeny soudu. Nicméně, Ústavní soudu se vyjádřil pouze k otázce placení soudního poplatku kolkovými známkami a upřednostnil benevolentnější pravidla.
Lze z toho vyvodit, že pro platbu soudního poplatku bezhotovostním převodem se aplikují přísnější pravidla, a tedy pro zachování lhůty je nutné, aby částka byla v poslední den lhůty připsána na účet soudu?
Dle našeho názoru není takový výklad vhodný (a to i s odkazem na odst. 27 citovaného nálezu Ústavního soudu), nicméně, pro vyloučení jakýchkoli komplikací doporučujeme účastníkům řízení uhradit soudní poplatek (bezhotovostním převodem nebo kolkovými známkami) s dostatečným předstihem.
