Daňové dopady sdílení elektřiny
Praha 15. září 2025 – Od loňského července je v Česku možné sdílet elektřinu mezi rodinami, bytovými domy, obcemi či podniky – podobně jako některých jiných zemích EU. Nový institut byl zaveden s cílem posílit energetickou soběstačnost a snížit přetížení sítě. Jeho daňové dopady však zůstávají v některých aspektech i po roce nejasné. Podle Vladimíra Hejduka, daňového poradce a partnera advokátní kanceláře ROWAN LEGAL, nedávná novela zákona o daních z příjmů sice zrušila zvláštní režim odpisování fotovoltaických elektráren, ale klíčové otázky týkající se DPH, úplaty a bezúplatnosti sdílení či převodních cen u sdílení elektřiny prozatím zůstávají nezodpovězené.
Samotný koncept sdílení elektřiny není v rámci českého právního řádu úplnou novinkou. Zaveden byl novelou energetického zákona, známou též jako lex OZE II, která nabyla účinnosti již 1. července loňského roku. Tato legislativní novinka v podstatě umožnila „administrativně připsat“ vyrobenou elektřinu z obnovitelných zdrojů (nejčastěji z fotovoltaik) k jinému odběrnému místu. Z praktických důvodů jde nejčastěji o sdílení v rámci rodin, firem, bytových domů či obcí. Nad celým tímto systémem vykonává dohled nově zřízené Elektroenergetické datové centrum (EDC), které má zároveň za úkol převádět přebytky elektřiny mezi jednotlivými smluvními účastníky.
Nový koncept přináší řadu otázek
Nový koncept nicméně stále vyvolává otázky – zejména s přesahem do oblasti daňového práva. „Sdílení elektřiny nespočívá ve fyzickém dodání elektřiny ‚od výrobny k uživateli‘. Jedná se toliko o účetní operaci realizovanou EDC, která se projeví pouze na vyúčtování konečné spotřeby u subjektu odebírajícího sdílenou elektřinu. Otázka zní, zda můžeme na takové ‚administrativní‘ sdílení elektřiny u poskytovatele nahlížet jako na standardní dodání zboží, nebo jako na jinou svébytnou a specifickou ekonomickou činnost blížící se spíše poskytnutí služby,“ upozorňuje Vladimír Hejduk, daňový poradce a partner advokátní kanceláře ROWAN LEGAL.
V obecné rovině lze konstatovat, že zákonodárce měl při zavedení institutu sdílení elektřiny na paměti především zvýšení energetické soběstačnosti obyvatel. Podobný systém, často přezdívaný energetické komunity, už funguje v mnoha evropských zemích. Z logiky věci dává nejvíce smysl v situacích, kdy ke spotřebě a výrobě dochází v odlišných časových a místních rámcích. Z toho vyplývá, že jde o model, o který mají zájem především obce a města, bytové domy a společenství vlastníků jednotek i podnikatelské areály, kde například více firem sdílí jednu výrobnu.
Daňové dilema
Daňové konotace je nicméně potřeba uspokojivě vyřešit. Jde například o zásadní otázku (ne)úplatnosti sdílení elektřiny. Legislativa umožňuje obě varianty – sdílení může být realizováno jak za úplatu, tak zadarmo. Tento stav nicméně může být problematický v kontextu zákona o DPH, protože není zcela jasné, zda je bezúplatné sdílení považováno za ekonomickou činnost, nebo nikoli. Další pochybnosti mohou vznikat na straně odběratele, kterému teoreticky vzniká nepeněžní zdanitelný příjem v podobě bezúplatně nabyté elektřiny. V neposlední řadě je potřeba řešit dilema, zda by byly náklady spojené se sdílením daňově uznatelné při zohlednění absence zdanitelných příjmů.
Nový režim pro odpisy
V této souvislosti lze zmínit novelu zákona o daních z příjmů účinnou od letošního srpna. Novela zrušila dosavadní zvláštní režim daňového odpisování fotovoltaických elektráren. „Solární elektrárny budou nově odpisovány jako jiný hmotný majetek v příslušné skupině. Použít půjde rovnoměrný nebo zrychlený způsob odpisování. Generální finanční ředitelství vydalo sdělení k novému způsobu daňového odpisování. Podle tohoto sdělení se postoj k rozdělení elektrárny na části nemá měnit,“ shrnuje Vladimír Hejduk.
Účetní a daňové nastavení pro obce i firmy
Bez ohledu na novelu si obce i firmy musí vyjasnit účetní a daňový postup sdílení i odpisování. U obcí je běžné, že solární panely vlastní a umísťují na budovy svých příspěvkových organizací.
Sdílení elektřiny pak probíhá bezúplatně, protože jde o interní provoz v rámci samosprávy. Z pohledu daňového práva však tato situace není bezproblémová. Může totiž vykazovat rysy barterového obchodu mezi obcí a její příspěvkovou organizací.
„Všechny dotčené subjekty musí věnovat zvýšenou pozornost nastavení modelu odpisování solárních panelů. Vlastník panelů, typicky obec, se může lišit od odpisovatele budovy, kde panely jsou umístěny. Tímto odpisovatelem bývá právě obecní příspěvková organizace. Je nutné určit, jaká část investice bude považována za technické zhodnocení budovy. Stejně tak je třeba určit, kdo toto zhodnocení bude odpisovat. Současně je nutné stanovit, jaká část investice představuje samostatný hmotný majetek vlastníka elektrárny,“ doplňuje Hejduk.
V praxi zůstávají otevřené především daňové aspekty samotného sdílení elektřiny. Jde například o otázku úplaty či bezúplatnosti z hlediska DPH. Dalším tématem je nastavení převodních cen mezi spojenými osobami. Nutné je i určení daňové uznatelnosti souvisejících nákladů. Tyto oblasti bude muset vyjasnit legislativa i aplikační praxe. Jen tak se sdílení elektřiny stane daňově i technicky plnohodnotným nástrojem. Očekávat lze také další vývoj rámce na evropské úrovni.
Pro více informací kontaktujte:
Petr Podzimek
Head of PR & Marketing
ROWAN LEGAL
Tel.: 725 032 147
Email: podzimek@rowan.legal
