Autor: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Martin Dolnák

Česká finanční správa nerozlišuje při své kontrolní činnosti mezi úmyslným nebo nedbalostním pochybením při nesprávném stanovení daně a v případě doměření daně z moci úřední v rámci daňové kontroly ukládá kontrolovanému daňovému subjektu spolu s doměřenou daní a úroky z prodlení i daňové penále ve výši 20 % z hodnoty doměřené daně. Nejprve Nejvyšší správní soud, a následně i trestní kolegium Nejvyššího soudu a štrasburský Evropský soud pro lidská práva, konstatovaly, že daňové penále má za určitých okolností charakter trestněprávní sankce, na kterou se aplikují zásady trestního práva, a to konkrétně princip ne bis in idem. Uvedená zásada však v případě daňového penále neplatí kategoricky a každý případ je potřeba posuzovat individuálně. V této souvislosti trestní kolegium Nejvyššího soudu vymezilo podmínky, kdy k porušení zásady ne bis in idem nedochází a uložení trestní sankce spolu s penále je přípustné. K porušení principu ne bis in idem nedochází, pokud obě řízení tvoří celistvý, vzájemně se doplňující celek, souběžné sankcionování je přiměřené a předvídatelné, jinak řečeno obě řízení jsou koherentní.

Právní konstrukce daňového penále upraveného v daňovém řádu je z odborného hlediska přinejmenším sporné, jelikož zatěžuje jak úmyslné neodvedení/zkrácení daně, tak i na nedbalostní jednání daňového subjektu způsobené chybným daňovým tvrzením subjektu, které je však mnohokrát způsobené nepřehledností daňového systému. I z tohoto důvodu je právní institut daňového penále podroben kritice ze strany odborné veřejnosti, která upozorňuje na jeho nesystematičnost a navrhuje jeho úplné zrušení.


Opožděná platba soudního poplatku nemusí vždy znamenat konec řízení Jak řešit otázky informování o koronavirové nákaze