Autoři: Mgr. Petr Zábranský a Mgr. František Halfar

Svým nálezem ze dne 4. února 2020 (sp. zn. Pl. ÚS 15/19) rozhodl Ústavní soud o zrušení ustanovení § 112 odst. 2 věty první zákona o odpovědnosti za přestupky, a takto se znovu – avšak nyní zcela novou optikou – vyjádřil k otázce možné retroaktivity ustanovení o lhůtách pro promlčení odpovědnosti za přestupky. Podle zrušeného přechodného ustanovení se měla úprava promlčení odpovědnosti za přestupky dle nového zákona o odpovědnosti za přestupky použít i na činy spáchané před účinností tohoto zákona. Podle Ústavního soudu je ale tato norma rozporná se zákazem užití pozdější úpravy trestnosti v neprospěch obviněného ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny, která se aplikuje i na přestupkové právo.

Ústavní soud v nálezu přitaká mnohým názorům v trestněprávní doktríně i judikatuře, že pojem trestnosti činu zahrnuje též promlčení trestní odpovědnosti, a tak i tato otázka spadá pod zákaz retroaktivity v neprospěch obviněného dle čl. 40 odst. 6 Listiny. Bez zajímavosti není, že v dosavadní judikatuře (byť k zákonu o protiprávnosti komunistického režimu) Ústavní soud pojem „trestnost“ vykládal tak, že zahrnuje otázku, které trestné činy lze z hlediska změny právní úpravy stíhat, nikoli však otázky týkající se zániku odpovědnosti za trestný čin.

Po téměř 30 letech tak Ústavní soud změnil svůj pohled na věc, a do budoucna tedy lze doufat, že zákonodárce nebude se zpětnou účinností norem o promlčení přestupku pracovat. V každém případě Ústavní soud novým nálezem snad vnáší světlo na doposud rozpornou judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně retroaktivní působnosti změn lhůt pro zánik odpovědnosti za přestupky.

Plné znění nálezu ÚS je k dispozici zde.


Co o nás prozradí chytrá auta? Převzetí profilové fotografie možným zásahem do osobnosti uživatele