FIDIC doložky
Zdroj: epravo.cz
Datum publikace: 14. 11. 2023
Autoři: JUDr. Lukáš Sommer, Mgr. Bc. Čestmír Sekanina, JUDr. Ondřej Brožek
Zejména v zahraničí je možné se setkat se smluvními doložkami, které jsou součástí především smluv o dílo, resp. o výstavbě větších stavebních projektů, a které zahraniční úprava obecně nazývá tzv. „Contingency clauses“ nebo také „Contingent payment clauses“[1]. Tyto doložky mají v obecné rovině za cíl přenést riziko za neuhrazení ceny za dílo z hlavního dodavatele (General Contractor nebo „GC“) na subdodavatele, u nás jinak známého jako poddodavatele dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Takové doložky jsou především dvě, a to „Pay-when-Paid“ (PWP) a pak „Pay-if-Paid“ (PIP).
Proč hlavní dodavatelé používají doložky PWP a PIP?
Obě tyto doložky tedy přenáší riziko za neuhrazení ceny za dílo z GC na jeho poddodavatele. Jakým způsobem a v čem tkví rozdíl? Pro účely české právní úpravy není toto vysvětlení tak zásadní (jak vyplyne níže z vymezené rozhodovací praxe českých soudů), nicméně v zahraničních reáliích je tento rozdíl zásadní, a to jak z pohledu míry rizika, tak v některých jurisdikcích i z pohledu vymahatelnosti smluvní úpravy práv a povinností.
- Doložka PWP ve smlouvě znamená, že poddodavatel dostane za svoji práci zaplaceno až teprve v případě, kdy svoji platbu obdrží GC. Soudy v konkrétních případech dospěly k závěru, že se v případě PWP nejedná ani tak o nejistou podmínku úhrady, jako spíše o doložení času. Tento rozdíl je přitom dobře znám i české právní úpravě (vizte § 548 a 550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).[2] Platí přitom, že pokud investor/objednatel nezaplatí GC vůbec, GC musí svému poddodavateli uhradit sjednanou částku za jeho poddodávky; pouze má povinnost uhradit tuto částku v rozumném čase (doložkou PWP tedy získá čas, ale povinnost úhrady za poddodávky nezmizí).
- Oproti tomu doložka PIP ve smlouvě znamená, že poddodavatel dostane za svoji práci zaplaceno pouze pokud svoji platbu obdrží GC. Riziko pro poddodavatele je v tomto případě znatelně vyšší, a pokud by investor/objednatel např. upadl do konkurzu a vůči GC by neuhradil ničeho, poddodavatel by na základě této PIP doložky rovněž neobdržel žádnou úhradu. A to i v případě, pokud by svoji práci odvedl bez vad.
Důvody existence těchto doložek jsou zřejmé. Při výstavbě zásadních projektů se GC ocitá v nezáviděníhodném postavení. Nasmlouvá si řadu poddodavatelů, kterým by byl nucen vyplácet nemalé částky. Pokud by z jakéhokoliv důvodu neobdržel finanční plnění od objednatele nebo by nastala jiná událost s dopadem do cash flow GC, ocitá se rázem na hranici bankrotu.
Vymahatelnost PIP doložek: Příklady z Virginie a Floridy
Otázkou je tedy ovšem udržitelnost těchto doložek v některých jurisdikcích, tedy jejich soulad se zákonem, dobrými mravy, veřejným pořádkem apod. Dle dostupných zdrojů jsou soudy i ve striktně svobodomyslných amerických státech velmi zdrženlivé vůči druhé zmíněné, tedy vůči PIP doložce. Takto např. ve státě Virginia, jinak známého pro svůj přístup „Contract is King“[3] – kde se doložka PIP dlouho držela jako platná a vymahatelná, zákonodárci v dubnu 2022 přijali zákon (účinný od ledna 2023), kterým doložku PIP zakázali jako rozpornou s veřejným pořádkem.[4]
Například ve státě Florida je využití doložky PIP stále dovoleno, avšak i zde můžeme vidět jistou limitaci. Nejvyšší soud Floridy rozhodl, že pokud není ustanovení jasné, musí platící strana provést platbu v přiměřené lhůtě. Takové ustanovení pak vyloží jako ustanovení „Pay-when-Paid“.[5] Pro úspěšné využití PIP doložky je tedy nezbytné jasně naznačit, že poddodavatel nemá nárok na platbu, dokud GC sám neobdrží finanční prostředky. Soudy tohoto státu často nerady vymáhají tyto doložky a hledají odůvodnění pro jejich přeměnu na ustanovení doložky PWP. [6]
Česká právní úprava a rozhodovací praxe u PIP doložek
Jak na podobné doložky a smluvní úpravu nahlíží česká právní úprava, resp. zejména česká rozhodovací praxe obecných soudů? Ta označuje tuto úpravu za „řetězení plateb“, kterou odmítl již Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2999/2008 (obdobně např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2021, č. j. 14 Cmo 134/2020-214). Je pravdou, že v těchto rozhodnutích soudy nerozlišovaly mezi PIP a PWP, rovněž platí, že povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil proto, že ujednání posoudil jako neurčité a nesrozumitelné ve smyslu § 37 až 39 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do konce roku 2013 s tím, že „úplatné plnění se poskytuje za úplatu“.
Nová česká právní úprava již stojí např. na preferenci platnosti právních jednání (§ 574 občanského zákoníku). Mimo jiné i proto lze považovat za nevhodné takovou smluvní úpravu paušálně odmítat. Naopak je důležité, aby strany ctily smluvní svobodu a po vzoru západních států nechaly osud více ve svých vlastních rukách. Lze bez dalšího souhlasit s tím, že doložka PIP je velmi přísným a již těžko predikovatelným přenesením rizika na poddodavatele.
FIDIC doložky PWP: Standardizace a celosvětové využití
Doložka PWP nicméně poddodavatele nezbavuje nároku na úhradu, nanejvýš jej posouvá v čase, což naopak může dávat ideální smysl pro hlavního dodavatele (GC). Obě smluvní strany budou v těchto případech odborníky ve svém oboru a poddodavatel jistě zvládne promítnout přenesení rizika do ceny za služby či stavební práce. Naopak GC by měl za sebe připravit vyšší cenu pro poddodavatele na úkor své vlastní marže jako kompenzaci za komfort v podobě doložky PWP.
Právě pro svou standardizovanou podobu a celosvětové využití je možné setkat se s návrhem této úpravy v některých smluvních vzorech FIDIC (o nich bylo pojednáno v dřívějších článcích[7]). V tzv. Podzhotovitelské smlouvě (Conditions of Subcontract for Construction) lze takový návrh nalézt v pod-čl. 14.6. Ovšem již zde se objevuje přímo v návrhu text „However, it should be noted that this is not a ‚pay-if-paid‘ provision.“ Tedy i samotné FIDIC vzory uznávají, že doložky PIP jsou příliš přísné a při sestavování těchto vzorů evidentně nedošlo ke shodě na tom, že by doložka PIP měla být standardně využívána. Taktéž v pod-čl. 14.6 Podzhotovitelské smlouvy existuje alternativní návrh znění smlouvy, který je nadepsán „Návrhy doložek (pro jurisdikce), kde PWP není vymahatelná“.
Již v předchozím článku[8] jsme zmínili, že čeští zadavatelé téměř automaticky vylučují z návrhů FIDIC smluv rozhodčí doložky a případné spory směřují na české obecné soudy. Pokud by český obecný soud měl rozhodovat o platnosti případných doložek PWP nebo PIP, lze již nyní uvést, že doložka PIP bude velmi těžko obhajitelná – argument, že se úplatné plnění poskytuje za úplatu, pravděpodobně obstojí i za nynější právní úpravy. Doložka PWP by musela být velmi pečlivě formulována tak, aby neumožňovala absolutní případ, kdy „WHEN se může rovnat i Nikdy“, tedy tak, aby představovala pouze posun v čase.
FIDIC doložky v české praxi: Absence PIP a PWP doložek
V rámci recentnější judikatury se před českými soudy otázka PIP a PWP doložek neobjevila, což mimo jiné může reflektovat již v minulém článku zmíněnou nedostatečnou rozhodovací praxi obecných soudů ohledně sporů souvisejících se smluvními podmínkami FIDIC. Na názor českých obecných soudů si tedy budeme muset počkat. Otázkou je, kdy nebo zda se tak vůbec stane. Zahrnutí těchto doložek totiž není běžnou praxí ani největších tuzemských organizací a státem zřízených organizací. Tyto organizace smluvní podmínky FIDIC ve obecné i zvláštní formě ve značné míře využívají při realizaci svých projektů.
Pokud by strany rozhodčí doložku nevyloučily a otázky týkající se výše zmíněných doložek by svěřily rozhodci, je s ohledem na unifikaci rozhodčí praxe na místě, aby se rozhodce nebo rozhodci při svém rozhodování řídili (nebo alespoň zohlednili) nálezy Ústavního soudu a judikaturou Nejvyššího soudu. Dále je nezbytné, aby se rozhodce vždy řídil interpretací zákona v souladu s ústavním pořádkem, jak ji provedl Ústavní soud. Dle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby.
Obdobné platí také pro rozhodnutí Nejvyššího soudu označená jako rozhodnutí kategorie „A“. Nejvyšší soud publikoval tato rozhodnutí ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Na rozhodce se vztahuje povinnost rozhodnout právní případ obdobně jako již rozhodnutý právní případ, který se shoduje v podstatných znacích. Pokud byl právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. [9] Pokud by otázku týkající se PIP a PWP doložek rozhodoval rozhodce, měl by reflektovat závěry judikatury Nejvyššího soudu. Pokud by tak neučinil, bylo by na místě napadení rozhodčího nálezu pro rozpor s rozhodovací praxí.
FIDIC doložky: Závěr
Závěrem shrnujeme, že ohledně využití doložek PWP a PIP panuje v českém právním prostředí určitá právní nejistota. Doporučujeme se použití těchto doložek spíše vyhnout kvůli zmíněné právní nejistotě. Pokud by smluvní strany byly přesvědčeny, že je chtějí zařadit, je možné v českém právním prostředí využít pouze doložku PWP. Důrazně však doporučujeme konzultovat tento krok, zejména její správné nastavení a jazykovou formulaci, s právními experty. Využití doložky PIP v českém právním prostředí pokládáme za příčící se dobrým mravům. Proto je v nesouladu s právem a nelze ji doporučit.
