Posuzování běhu lhůt v době nouzového stavu dle MVČR

Autor: Mgr. Jaroslav Heyduk a Mgr. Petr Zábranský

Ministerstvo vnitra vydalo stanovisko k posuzování běhu lhůt v oblasti veřejné správy v době trvání nouzového stavu

Ministerstvo vnitra v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu a další opatření přijatá vládou České republiky v souvislosti s výskytem koronaviru zareagovalo na možné a očekávané problémy v oblasti výkonu práv a plnění povinnosti v oblasti veřejné správy a za tímto účelem dne 19. března vydalo stanovisko s návodem na řešení některých obtíží.

Vzhledem k tomu, že ani krizový zákon ani správní řád neobsahují pravidla pro běh a posuzování lhůt ve správním řízení v době nouzového stavu, avšak nouzový stav a s ním spojená omezení nepochybně negativně ovlivní běžnou činnost veřejné správy i jejích adresátů, Ministerstvo vnitra nastínilo aktuálně použitelné a vhodné postupy ve dvou základních rovinách, a to jednak na straně adresáta veřejné správy a jednak na straně správního orgánu.

Pokud jde o lhůty pro adresáty veřejné správy, stanovisko zdůrazňuje, že správní řád předpokládá ve svém ustanovení § 41 institut prominutí zmeškání úkonu, který je v nouzovém stavu využitelný zejména s ohledem přijatá opatření v podobě omezení pohybu osob a z toho vyplývající potíže při stíhání lhůt stanovených zákonem či na základě zákona. Stanovisko poměrně logicky zdůrazňuje zejména obtíže při osobní účasti na úkonech správních orgánů či zvýšené riziko nákazy při předávání podání k přepravě poštou, a stejně tak logicky říká, že v případě možnosti podání datovou schránkou bude třeba, aby existovaly i další důvody pro prominutí zmeškání lhůty.

Co se týče lhůt na straně správních orgánů, stanovisko předesílá, že zákonné lhůty mají zpravidla pořádkový charakter a v souladu s usnesením vlády č. 217 ze dne 15. března 2020 se má veřejná správa soustředit zejména na plnění úkonů směřujících k dosažení cílů nouzového stavu a ostatní agendy vykonávat v omezeném rozsahu. Z tohoto pohledu stanovisko apeluje na nadřízené orgány v tom, aby omezily či odložily postupy proti nečinnosti uplatňované v běžných situacích.

Byť stanovisko není pro správní orgány přímo závazné a ani nepřineslo nikterak převratné postupy, když zčásti pouze upozorňuje na zákonné možnosti správních orgánů, jsme přesvědčení, že jeho vydání bylo zcela namístě a pomůže správním orgánům zorientovat se v současné situaci, což v důsledku může ulevit podnikatelům i ostatním občanům.

Řada účastníku správních řízení má z důvodů nedostatečné personální kapacity, omezení či zastavení fungování nebo často vynuceného přechodu na práci z domova v současné době problémy s plněním povinností či výkonem práv ve správním řízení. Stanovisko může správním orgánům dodat odvahu vyjít účastníkům vstříc a ulehčit jejich složité situaci odložením úkonů v některých typech řízení. Apel Ministerstva vnitra namířený na nadřízené orgány v oblasti uplatňování postupů proti nečinnosti tuto odvahu může posílit. Lze jen doufat, že stanovisko naopak nebude sloužit jako alibi pro pasivitu úřadů v řízeních, v nichž jsou současnou krizí dotčení účastníci na aktivitě úřadů závislí, například v povolovacích řízeních, což zcela jistě nebylo cílem stanoviska. V tomto ohledu by dle našeho názoru bylo na místě instrukce Ministerstva vnitra ještě doplnit.

Plná verze stanoviska Ministerstva vnitra je dostupná zde

Pracovněprávní podcast Je nárok na náhradu škody vůči státu ještě aktuální?