MENU

Zdroj: epravo.cz
Autoři: JUDr. Jakub Hálek, Mgr. Daniel Netrval

Již několik dekád se Evropská unie postupnými kroky snaží o liberalizaci železničního trhu, jejímž konečným cílem je vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, ve kterém jsou práva přístupu k železniční infrastruktuře uplatňována v celé Unii jednotně a bez diskriminace.

Jedním z prvních praktických dopadů tohoto legislativního procesu byl požadavek na funkční a účetní oddělení železničních dopravců a provozovatelů infrastruktury. V Česku tento požadavek vedl k rozdělení původních Českých drah na akciovou společnost České dráhy, tedy železničního dopravce, a státní organizaci Správu železnic, tedy provozovatele infrastruktury. K rozdělení došlo na základě zákona č. 77/2002 Sb.[1]

V souvislosti s funkčním (a v českém případě i institucionálním) rozdělením dopravce a provozovatele infrastruktury bylo nutné nastavit mechanismus, na jehož základě budou jednotliví dopravci v zájmu existence nediskriminačního přístupu na železniční dopravní cestu moci uplatnit své požadavky na obsazení tras a časových relací (proces známý též jako „přidělování kapacity“). Směrnice 2001/14/ES o přidělování kapacity železniční infrastruktury, zpoplatnění železniční infrastruktury a o vydávání osvědčení o bezpečnosti[2] pro toto zavedla ve svém článku 3 institut tzv. zprávy o síti. Zpráva o síti byla do české legislativy transponována jako prohlášení o dráze. Tento článek se zabývá právě institutem prohlášení o dráze, a to zejména otázkou jeho soudního přezkumu, která prošla zajímavým vývojem.

V současné podobě je prohlášení o dráze upraveno v § 33 zákona o dráhách[3], na unijní úrovni je pak zpráva o síti upravena v čl. 27 směrnice 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru[4] (obsah zprávy o síti je stanoven v příloze IV). Jak upravuje § 33 zákona o dráhách, prohlášení o dráze stanoví nediskriminační pravidla pro přidělování a odnímání kapacity dráhy, pro přístup na dráhu, její užití a pro výpočet ceny za toto užití a zveřejněno musí být nejpozději 12 měsíců přede dnem nabytí platnosti jízdního řádu způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Celý článek si můžete přečíst zde.


NIS2: Nová regulace kybernetické bezpečnosti v EU Agilní vývoj softwaru ve veřejných zakázkách v kontextu péče řádného hospodáře