Zdroj: zena.aktualne.cz
Autor: JUDr. Lukáš Duffek
Každý z rodičů má právo rozhodovat o zásadních otázkách v životě svého nezletilého dítěte – a to bez ohledu na to, jestli rodiče jsou nebo byli manželé, partneři, nebo jestli je dítě v péči pouze jednoho z nich. Toto právo vyplývá z rodičovské odpovědnosti, která náleží stejně oběma rodičům. Výjimkou jsou pouze případy, kdy soud jednomu z nich rodičovskou odpovědnost omezí nebo ho této odpovědnosti zbaví. Samotný rozvod nebo rozchod rodičů však na rozsah rodičovské odpovědnosti nemá vliv. Rodičovská odpovědnost neznamená jen povinnost rodičů se o dítě starat a vychovávat ho, ale také právo rodičů se s dítětem stýkat a rozhodovat o významných záležitostech v jeho životě.
Co jsou to významné záležitosti dítěte?
Mezi významné záležitosti dítěte patří nejdůležitější skutečnosti s velkým dopadem na jeho život. Jde například o určení místa bydliště, výběr školky, školy či brigády, přestěhování (zejména do zahraničí), neběžné lékařské a kosmetické zákroky s trvalými následky nebo volbu náboženství. Mezi významné záležitosti mohou patřit i otázky očkování.
Naopak třeba návštěva zubaře, léčba nachlazení či jiných běžných onemocnění, úprava vlasů, přihlášení dítěte na školu v přírodě či omlouvání absence ve škole patří mezi tzv. běžné záležitosti, u kterých se souhlas obou rodičů nevyžaduje. Stejně tak do běžných záležitostí spadají i volnočasové aktivity a kroužky, pokud nejde např. o vrcholový sport.
Domluva je základ
Rodiče by se měli na důležitých věcech týkajících se jejich dítěte domlouvat společně a vždy brát ohled na to, co je pro dítě nejlepší. Nejsou to totiž jen rodiče, na jejichž názoru záleží. S vývojem dítěte a s ohledem na jeho intelektuální a mravní vyspělost je při rozhodování o významných záležitostech nutno věnovat patřičnou pozornost samotnému názoru dítěte a brát tento názor v úvahu.
Obvykle se předpokládá, že rodiče jsou schopni se na významných záležitostech svého dítěte dohodnout – třeba na tom, do jaké školy dítě nastoupí nebo kam bude chodit k lékaři. Když tedy jeden z rodičů jedná s třetí osobou ve věcech týkajících se jeho dítěte (například ho přihlašuje do školy či k lékaři) a tato třetí osoba nemá informace o nesouhlasu druhého rodiče, má se za to, že druhý rodič s tímto jednáním souhlasí. Jinými slovy, každý z rodičů může v záležitostech dítěte jednat samostatně, bez toho druhého.
Jiná situace ale je, pokud druhý rodič s daným krokem výslovně uvede svůj nesouhlas. V takovém případě musí škola, lékař nebo jiná instituce nesouhlas jednoho rodiče respektovat a nemůže se řídit jen přáním druhého rodiče. Z tohoto důvodu je pro třetí osoby a instituce bezpečnější požadovat pro důležitá rozhodnutí souhlas obou rodičů (pokud je to možné). Pomáhá to předejít nedorozuměním i případným právním problémům.
Co když se rodiče na významných záležitostech dítěte neshodnou?
V praxi není výjimečné, že se rodiče – zvlášť po rozvodu – na zásadních záležitostech v životě dítěte neshodnou. Nejčastěji jde o otázku bydliště nebo výběr školy. V takových případech vstupuje do hry soud. Rodič se může obrátit na soud s návrhem na nahrazení souhlasu druhého rodiče nebo na určení právní skutečnosti. Toto právo má i tehdy, když už druhý rodič v dané věci rozhodl. Pokud záležitost nesnese odkladu, lze podat návrh na předběžné opatření, o němž soud rozhodne do sedmi dnů.
Zákon tak chrání zájem dítěte v případech, kdy se rodiče neshodnou nebo jeden z nich ignoruje názory druhého. Nezáleží na tom, zda spolu rodiče žijí. Důležité je, aby jejich spory neohrozily samotné dítě. Soudy by proto měly při rozhodování přihlížet i k názoru dítěte, a to podle jeho rozumové a emoční vyspělosti. Soudní řízení má být až krajní řešení – přednost má dohoda rodičů v nejlepším zájmu dítěte.
Postup rodičů při podání návrhu se liší podle povahy záležitosti. Nejvýznamnějším otázkám – určení bydliště, výběru školy a lékařské péče – se podrobněji věnujeme v následujících článcích.
Článek vznikl ve spolupráci s organizací Fandimámám. Maminkám samoživitelkám nabízí nejen materiální pomoc, ale rovněž poradenství v nelehkých životních situacích, ve kterých se samoživitelé ocitají.
