Autoři: Mgr. Michal Nulíček, LL.M.

          Mgr. Anna Cervanová, LL.M.

         Mgr. Ondřej Woznica

Jen do konce roku má Česká republika čas na přijetí zákona o ochraně oznamovatelů podle směrnice Evropské unie o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Zákon by měl zjednodušit oznamování a oznamovatelé by se také již nemuseli obávat odvety zaměstnavatele za nahlášení protiprávního jednání. Co však mohou společnosti v důsledku chystané právní úpravy očekávat?

Oznamovací povinnost
Povinnost překažení trestného činu (§ 367 trestního zákoníku) a oznámení trestného činu (§ 368 trestního zákoníku) mají všichni bez ohledu na to, zda se jedná o zaměstnance. Obě ustanovení se týkají pouze v nich vymezených trestných činů, např. přijetí úplatku, podplacení či obecné ohrožení (na ty se vztahuje povinnost oznámení i překažení), dále potom zpronevěry, podvodu, dotačního podvodu a dalších (na ty se vztahuje pouze povinnost překažení, nikoliv oznámení).

Jak povinnost oznámení, tak povinnost překažení se vztahuje pouze na trestné činy již spáchané (oznámení), resp. připravované nebo páchané (překažení), o kterých se oznamující hodnověrným způsobem dozví.

Oznámení a loajalita zaměstnance
Zákon o ochraně oznamovatelů oznamovací povinnost nezakládá. Jeho smyslem je stanovit podmínky pro podávání oznámení a zamezit odvetným opatřením proti oznamovatelům, kteří jednají v dobré víře v pravdivost svého oznámení.

Pokud má zaměstnanec podezření na protiprávní jednání a důvodně se domnívá, že oznámení je nezbytné pro jeho odhalení, tak může, ale nemusí, podat oznámení. Za zmíněných okolností spadá pod ochranu zákona o ochraně oznamovatelů, dle kterého se zájem na prevenci páchání protiprávních jednání protíná se zájmem na zachování loajality vůči zaměstnavateli, a zaměstnanec se tedy oznámením podaným v dobré víře nemůže dopustit porušení loajality.

Zavedení interního oznamovacího systému by zaměstnavatelé neměli podcenit
Primárním a preferovaným způsobem oznámení je vždy využití interního oznamovacího systému, tedy nahlášení podezření na protiprávní jednání přímo zaměstnavateli. Využití externího kanálu (u Ministerstva spravedlnosti) připadá v úvahu zejména tehdy, není-li interní oznamovací systém zřízen nebo není-li dostatečně důvěryhodný. Krajní možnost, tedy zveřejnění oznámení například v médiích, je možné realizovat až při splnění zákonem vymezených podmínek. Tento systém zaručuje, že nedojde k rozporu s principem loajality vůči zaměstnavateli, když prioritou je vždy interní vyřešení oznámení.

Vyhodnocení toho, zda se jedná o protiprávní jednání, na která se zákon o ochraně oznamovatelů vztahuje, může být pro neprávníky velmi komplikované. Oznamujícím však může situaci usnadnit, pokud oznamovací systém umožní nejen podání oznámení, ale také žádost o konzultaci s příslušnou osobou v případech, kdy si není jistý, zda došlo k protiprávnímu jednání. Konzultace může využít řada zaměstnanců, kteří by měli obavy rovnou podat oznámení.

Provoz interního oznamovacího systému včetně vyřizování oznámení lze rovněž outsourcovat na subjekt, který disponuje příslušným technickým i odborným zázemím. I v případě outsourcingu ale za příjem a vyřízení oznámení odpovídá vždy zaměstnavatel.

Riziko nepravdivých oznámení?
Pokuta za vědomě nepravdivé oznámení má být 50 tis. Kč a smyslem postihování podle návrhu zákona o ochraně oznamovatelů je v první řadě chránit funkčnost celého systému ochrany oznamovatelů. Také proto je postihováno přísněji než „pouhé“ nepravdivé obvinění z přestupku, za které podle zákona o některých přestupcích hrozí pokuta maximálně 20 tis. Kč. Sankce za vědomě nepravdivé oznámení však nevylučuje, aby se zaměstnavatel (případně ten, kdo byl oznámením dotčen) domáhal náhrady vzniklé škody, a to buď přímo v řízení o přestupku před správním orgánem nebo v řízení před soudy.


Digitalizace ve stavebnictví II. Úspěšná transakce