Autor: Mgr. Petr Zábranský, Mgr. Ondřej Kašpar

Přijetím dlouho očekávaného zákona o zpracování osobních údajů (známého též jako „adaptační zákon“) a tzv. „doprovodného zákona“ k němu na jaře tohoto roku nedoznala změn pouze oblast ochrany osobních údajů. Doprovodným zákonem byl novelizován rovněž zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále rovněž jen jako „ZSPI“), a to především jeho ustanovení upravující prostředky nápravy v oblasti poskytování informací. Cílem tohoto textu je představení konkrétních změn, které novela zákona přinesla, a jejich důsledků pro budoucí praxi, a to zejména s ohledem na fakt, že se změny dle přechodného ustanovení použijí již za několik týdnů, tedy od 1. ledna 2020.

Hlavním cílem novely, která byla ve výše uvedeném rozsahu do doprovodného zákona promítnuta pozměňovacím návrhem poslance Jakuba Michálka, má být zjednodušení a zefektivnění vyřizování žádostí o informace a ulehčení již tak přetížené soudní soustavě. Podstatnou změnu v tomto směru představuje nově vložené ustanovení § 16 odst. 4 ZSPI, podle kterého může nadřízený orgán při vyřizování odvolání v případě, kdy shledá, že je informace v určitém rozsahu povinný subjekt povinen poskytnout, toto poskytnutí informací přikázat. Jedná se o prostředek obecně nazývaný jako tzv. „informační příkaz“, který je dokonce exekučním titulem, a tedy je možné ho vykonat na povinném subjektu. Dlužno dodat, že dle předchozí právní úpravy odvolací orgán při rozhodování o odvolání (na rozdíl od situace, kdy bylo rozhodováno o stížnosti) nemohl povinnému subjektu přikázat poskytnutí informace přímo, nýbrž tak mohl učinit jen soud.

Až do přijetí (a účinnosti) novely bylo jediným prostředkem nápravy v souvislosti s rozhodováním o odmítnutí žádosti, který mohli žadatelé využít, odvolání, neboť ustanovení § 20 odst. 4 ZSPI připouštělo pouze omezenou aplikaci správního řádu, a tedy znemožňovalo využití dozorčích prostředků, zejména pak přezkumného řízení. V případě negativního posouzení odvolání nadřízeným orgánem tak žadatelům nezbylo než se obrátit se správní žalobou na soud, v důsledku čehož docházelo jak k obstrukcím ze strany povinných osob, které nezřídka vyčkávaly s poskytnutím informací až do chvíle, kdy jejich poskytnutí přikázal soud, tak k přetěžování soudů, které se musely v rámci své rozhodovací činnosti vypořádávat s tisícovkami případů neposkytnutí informací ročně.

Jako jistou alternativu k soudnímu řízení tak novela zákona o svobodném přístupu k informacím v novém ustanovení § 16b ZSPI zavedla možnost požádat o přezkum Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“) jako správní orgán příslušný k přezkumnému řízení. Jak uvádí zdůvodnění pozměňovacího návrhu poslance Michálka, Úřad nemusí podanému podnětu k přezkumu vyhovět vždy, ale přezkum provede pouze v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí nadřízeného orgánu je v souladu s právními předpisy. Smyslem takového dohledu pak podle stejného dokumentu není nahrazovat hierarchickou soustavu veřejné správy, ale doplnit ji o nezávislý orgán. Úřad se přitom pro tento účel jevil navrhovateli jako vhodný zejména proto, že typickou otázkou řešenou v řízeních o poskytování informací je kolize práva na informace a práva na soukromí. V rámci přezkumu tak bude mít Úřad možnost vydat informační příkaz (obdobně jako nadřízené orgány v řízení o odvolání) a Úřadu se rovněž svěřuje ochrana před nečinností nadřízených (odvolacích) orgánů.

Ačkoliv lze přijaté změny obecně kvitovat především s ohledem na očekáváné zjednodušení procesu poskytování informací a částečné odlehčení soustavě správních soudů, mohou panovat jisté pochybnosti o tom, zda jsou změny systematické. Těmto pochybnostem nahrává mimo jiné způsob, jakým byla novela zákona o svobodném přístupu k informacím přijata v rámci legislativního procesu. Zatímco nové pravomoci Úřadu v oblasti práva na informace byly v rámci doprovodného zákona Poslaneckou sněmovnou přijaty, pozměňovací návrh na zakotvení těchto pravomocí do samotného adaptačního zákona, který obsahuje podrobnou úpravu pravomocí Úřadu, schválen nebyl. Není přitom bez zajímavosti, že z návrhů obou zákonů (tj. jak adaptačního, tak doprovodného), které byly projednávány v legislativním procesu společně, navrhl Senát vypustit jak pravomoci Úřadu, tak změny v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Zatímco v prvém jmenovaném případě Poslanecká sněmovna návrhu Senátu vyhověla, v případě doprovodného zákona část obsahující změny v zákoně o svobodném přístupu k informacím setrvala na původním znění. Učinila tak navzdory připravované novele zákona o svobodném přístupu k informacím, kterou měla podle vyjádření ministra vnitra vláda projednávat již tento rok. Takto spěšné přijetí novely je zřejmě důsledkem neuspokojivé situace v oblasti poskytování informací, se kterou se musela veřejnost, a především soudy, řadu let potýkat.

Zůstává tak otázkou, nakolik přijatá novela naplní svůj předpokládány účel, neboť v jejím důsledku dojde k přesunutí velké části agendy ve věcech poskytování informací ze soudů na jediný správní orgán, který má již nyní širokou dozorovou působnost nad ochranou osobních údajů. Důsledkem zamýšleného odlehčení soudní soustavě tak může být nadměrné zatížení Úřadu, který v rámci své diskreční pravomoci může značnou část podnětů k přezkumu odmítnout a tyto věci na základě správní žaloby skončí opět o soudů. Až čas tedy ukáže, zda přijaté změny naplnily svůj účel, nebo bude potřeba opětovné a systematičtější změny.


Významný absolvent VŠE Miloš Olík Soud je tak dobrý, jak dobrý je soudce nebo rozhodce