Co přinese novela trestního práva v oblasti trestání?
Autoři: JUDr. Lukáš Duffek, Mgr. Linda Coufalová, Mgr. Karolína Kadaňková, Sára Zwickerová
Přinášíme vám další článek ze seriálu věnovanému novele trestního práva, která s účinností od 1. ledna 2026 přinese do právního řádu řadu změn. V úvodním článku jsme se věnovali zakotvení prvků restorativní justice do trestního řízení. Tentokrát se zaměříme na změny, které tzv. depenalizační novela přináší v souvislosti s ukládáním peněžitých trestů a trestáním majetkové trestné činnosti.
Současná zkušenost s ukládáním peněžitého trestu
Poznatky z praxe i zahraniční zkušenosti ukazují, že je vhodné umožnit ukládání peněžitého trestu v co nejširší míře. Česká právní úprava však do přijetí novely určovala pro jeho uložení omezující podmínky. Trestní zákoník (dále jen „TZ“) stanovuje, že „peněžitý trest může soud uložit, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch“ nebo v případech, kdy „trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje, nebo ho ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá“.[1]
Aktuálně se peněžité tresty uplatňují převážně v případě majetkové a hospodářské trestné činnosti, dále trestného činu výtržnictví (§ 358 TZ), trestné činnosti v dopravě (zejména u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 TZ) a v případech, kdy pachatel získal nebo se snažil získat trestným činem majetkový prospěch a jestliže to nevylučují jeho majetkové nebo osobní poměry (§ 39 odst. 8 TZ). Přestože počet ukládaných peněžitých trestů v posledních letech roste, novela usiluje o to, aby byly omezeny překážky, které jim v ukládání v některých případech brání.
Peněžitý trest jako univerzální nástroj trestání
Peněžitý trest tak bude od příštího roku možné uložit za jakýkoli trestný čin, bez ohledu na jeho povahu, a to až na výjimky i jako trest samostatný. Cílem nové právní úpravy je zakotvit peněžitý trest jako univerzální trest uplatnitelný v širokém spektru případů.
Novela vychází z myšlenky, že majetkový postih představuje jeden z nejúčinnějších trestů, který pachatele citelně zasahuje. Majetkové tresty tak vhodně odrážejí zásadu, že trestná činnost se nesmí vyplácet (tzv. „crime does not pay“).[2]
Častější ukládání peněžitých trestů přinese také významné zlepšení postavení poškozených v rámci vymáhání jejich nároků. Ti už od roku 2018 v důsledku přijetí zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení, mohou uspokojovat své nároky vzniklé v důsledku páchání trestné činnosti z peněžních prostředků získaných výkonem peněžitého trestu uloženému pachateli. S rozšířením možnosti častějšího ukládání tohoto druhu trestu se tak poškozeným otevírá jednodušší a efektivnější cesta k náhradě škody, což představuje důležitý krok k efektivnějšímu řešení majetkových nároků vzniklých v důsledku trestné činnosti.
Negativní výčet trestných činů jako novinka
Přestože bude nově možné uložit peněžitý trest v důsledku spáchaní jakéhokoliv trestného činu, novela zavádí také negativní výčet trestných činů, v důsledku jejichž spáchání tento trest nebude možné uložit samostatně, ale pouze v kombinaci s dalším trestem. Toto omezení se vztahuje na trestný čin týrání svěřené osoby (§ 198 TZ), trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí (§ 199 TZ), na zločiny uvedené v hlavě první a třetí TZ a zvlášť závažné zločiny.
Soudy však, stejně jako doposud, budou muset v rámci rozhodování o uložení vhodného trestu brát v úvahu okolnosti daného případu. I po novele zůstává v platnosti podmínka, že peněžitý trest soud neuloží, pokud bude s ohledem na osobní a majetkové poměry pachatele zřejmé, že by byl nedobytný.[3] Při ukládání peněžitého trestu by soud měl brát v potaz také případnou existenci dalších závazků pachatele a dbát na to, aby uložení tohoto trestu například neohrozilo schopnost pachatele vyživovat na něm závislé osoby.
Mírnější trestání majetkové trestné činnosti
Novela mění přístup k trestání recidivy u řady trestných činů, to lze zpozorovat například v případě trestného činu krádeže (§ 205 TZ), podvodu (§ 209 TZ) nebo úvěrového podvodu (§ 211 TZ). V případě trestného činu krádeže současný TZ stanoví, že krádež spáchaná opakovaně ve 3 letech od odsouzení (tzv. speciální recidiva krádeže) je trestána odnětím svobody na 6 měsíců až 3 léta.[4] Jinými slovy, případ takovéto speciální recidivy je v současnosti přitěžující okolností odůvodňující uložení přísnějšího trestu pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Novela toto zmírňuje a recidivu začleňuje do prvního odstavce ustanovení o krádeži, spáchání trestného činu recidivy krádeže tak bude nově naplňovat předpoklady základní skutkové podstaty trestného činu. To v konečném důsledku znamená, že za speciální recidivu krádeže bude možné uložit trest odnětí svobody nanejvýš 2 roky [5]. U ostatních výše zmíněných trestných činů TZ ustanovení o recidivě dokonce zcela vypouští.
Bude-li v důsledku novely peněžitý trest ukládán častěji, může to vést k ukládání trestu odnětí svobody v nižší výměře. Dalším efektem může být i snížení počtu osob, kterým je trest odnětí svobody vůbec ukládán. Toto nové opatření by tak v konečném důsledku mohlo vést ke snížení zátěže pro vězeňský systém v České republice. Také může představovat efektivnější trestání i nápravu následků spáchaných trestným činem.
Zdroje
[1] Srov. § 67 TZ ve znění účinném dne 19. 9. 2025
[2] Zvláštní část důvodové zprávy k zákonu č. 270/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
[3] Srov. § 67 odst. 1 TZ ve znění od 1. 1. 2026
[4] Srov. § 205 odst. 2 TZ ve znění od 11. 2. 2025
[5] Srov. § 205 odst. 1 TZ ve znění od 1. 1. 2026
